Reklama

Reklama

Hitlerovy děti

(festivalový název)
všechny plakáty
Dokumentární
Izrael, 2011, 80 min

Obsahy(1)

Izraelský režisér Chanoch Ze'evi se ve svém snímku rozhodl zjistit, jak se potomci příslušníků nacistické elity vyrovnávají s tím, že jsou pokrevním poutem spojeni s pachateli nejhorších zločinů v lidské historii. Během velmi otevřených rozhovorů se ukazuje, jak zásadním způsobem tato skutečnost ovlivnila jejich život. Katrin, praneteř Heinricha Himmlera, která se provdala za Izraelce, jehož rodiče zažili holocaust, zavrhla část její rodiny. Bettina Göring, žijící už pětatřicet let v USA obklopena sousedy židovského původu, se stejně jako její bratr nechala sterilizovat. Niklas Frank, syn Hanse Franka, a dokonce kmotřenec Adolfa Hitlera, pro změnu jezdí po německých školách a varuje mladé lidi před nebezpečím neonacismu a tím se snaží vyrovnat se s nenávistí k vlastním rodičům. Samostatnou a velmi zajímavou kapitolu ve filmu pak tvoří práce novináře Rainera Hoesse, který společně s izraelským žurnalistou pátrá v soukromých archivech svého dědečka, který žil s celou rodinou v luxusní vile těsně sousedící s plynovými komorami koncentračního tábora v Osvětimi. (Jeden svět)

(více)

Recenze (1)

janeczek 

všechny recenze uživatele

Úzkost, pocit viny a i jinak potlačované negativní emoce z protagonistů až na výjimky jen čiší. Jim velký palec nahoru, protože ti si už své peklo na zemi užili vrchovatou měrou. Záměr scénáristy-režiséra dovézt vnuka Hoesse (tuším, že to byl právě jeho vnuk) do Brezinky a exponovat jej před bandou nevyzrálých izraelských děcek potupě a něčemu, co se mohlo z verbálního lynče vyvinout v něco mnohem horšího, je však pro mne nepochopitelný! Chtít, aby se veřejně distancoval od svého děda? Aby ho veřejně a na kameru "zabil" před tleskajícími dětmi? Pak si s ním v málo čem nezadáte, pane režisére. Ať tak, či jinak, po filmové stránce vůbec ne dobře natočené, kamera velmi podprůměrná, nezajímavá a nebýt výpovědní hodnoty rozhovorů, bylo by jen mlácení prázdné slámy. Krásně tak tento dokument ilustruje, jak se dá útočit na city a nemít přitom co nabídnout. Takto tedy průměr jen a jen z úcty k zavražděným a vyhlazeným milionům a bolesti a sebelynči všech "hitlerových dětí"! Jděte v pokoji... ()

Reklama

Reklama