Groznyj Vavila i ťotka Arina

Fascinována moudrostí z nebes seslanou, laskavou vlídností a touhou vzdělávat uživatele, či jeho mateřským, otcovským, babičkovským, dědečkovským, strýčkovským a tetičkovským, krstnomaterským, krstnotcovským a jinak povšechně slovanským jazykem 'použivateľa' ocino a jeho návodem ve speciální diskusi Ako okomentovať film? (nehledím na otazník tam, kde je následně návod dlouhý jak návod k provozu jaderné elektrárny), rozhodla jsem se v tomto komentu přidržet předepsaných devíti bodů. 1. Film jsem pochopila, předpokládám, vzhledem k jednoduchosti snímku, že správně, tedy v souladu s tím, jak byl režisérkou zamýšlen. Film má myšlenku ve své podstatě jen jednu, jde ji tedy označit jako myšlenku hlavní. Nebude snad přílišným spoilerem, že pointa filmu je svým způsobem nadčasová, neboť se od roku 1928 jedná o téma, které změnilo podobu, přesto se však stále jedná o otázku živou a aktuální. Místopřísežně prohlašuji, že jsem film viděla celý. 2. Jako pozitivní vidím to, že film vůbec vznikl. Na dané téma je, domnívám se, první nesmělou vlaštovkou. Ve způsobu pojetí myšlenky je tak zcela originální a setkání s něčím novým a původním je obohacující vždy, byť setkání s novým virem může být obohacením fatálním. Leč neděsme se, tento film není ten případ! 3. K filmu lze jistě mít i negativní výhrady, máme možnost, buďme kritičtí. Jako poněkud zkratkovité bych viděla to, že nevíme, kde se vzalo uvědomění hlavní postavy, sice to není pro podstatu myšlenky ani důležité ani zajímavé, ale já, Divák, mám otázky a ty zůstávají bez odpovědí. 4. Stran zajímavostí, které by se hodily spíše do kategorie zajímavost bych řekla pouze to, že měla-li bych takových informací k tomuto snímku, nechám je zařadit do kategorie zajímavost, anžto to tak je přehlednější, a také neb nejsem debil a pokud něco patří do zajímavostí, má to být v zajímavostech. Kdo se má pročítat přehršlí komentářů a hledat po nich, zda tam některý uživatel neutrousil nějaké moudro, které patří jinam? 5. O stručný komentář se snažím celou dobu, držím si palce, aby to bylo poznat. Poznatek pro mé epigony - držíte-li si palce, bude se vám psát špatně, však poznáte, dámy a pánové. 6. Jednu pěticípou, přiznejme, že zrovna zde to vyznívá jinak než u většiny ostatních stejně hodnocených filmů, jsem přiřadila a to dle vlastního názoru. Velmi jsem si přála přiřadit hvězdu či hvězdy dle názoru někoho jiného, ale nepodařilo se mi nikomu tento atraktivní snímek vnutit. Co s tím? Musela jsem si vystačit s vlastním názorem. Přiučila jsem se tedy jak skromnosti tak sebedůvěře. 7. - 8. Snažila jsem se porovnat svůj komentář s ostatními, ale kde nic není, ani smrt nebere. V danou chvíli tedy jako jediný je můj komentář k tomuto snímku nejzajímavější, odkazuji tedy sama na sebe, protože, ve snaze vyhovět zadání, nemohu učinit jinak. 9. Akutalizaci provedu, až k tomuto kraťasu bude natočen celovečerní film. Do té doby to spolehlivě nebude třeba. (18.08.2013)