Jezinka.Jezinka

Klišé nad klišé, přemoudřelá předčasně dospělá holčička, co vyřeší problémy dospělých, je až strašidelně laskavá a prozíravá, ale protože jsou to dobré vlastnosti a (mě oblíbené hodnotící kritérium) dětem se to líbilo a mně taky, nebudu pokrytecky davat jednu dvě hvězdy kvůli neoriginalitě, tuctové animaci a jednoduchosti. Kladivo je také jednoduché a slzu z člověka vyklepne.

Když jsme u těch konin, vzpomněla jsem si na jiný tématicky dialog mezi Trepifajkslem a kovářem v Dalskabátech. Tam zazněla věta "a jakej by asi byl úplně černej bělouš? ", tak víme, takový, aby se při diskusi o něm dobře jedla vajíčka vařená 3,5 minuty v horké vodě.

S hodnocením docela váhám. Zmar, dekadence, intrikaření, duševní nestabilita jedince i společnosti vystresované chronicky psychotickým prostředím, v němž všichni vyrostli a které si sami vytvářeli, jsou zobrazeny přesvědčivě a vyvolávají přesně ten pocit stísněnosti, které mají (pokud nemají, stejně vyvolávají). Když je něco jev starý, zdůrazňuje se, že to dělali již staří Římané. Inu, staří Římané i souložili, příčným (nebo podélným, přijde na to) dělením, by se množili jen velmi těžko, že? Mnohost nahoty mě nerušila, ostatně film jsem si pustila k žehlení, tak jsem spoustu anatomických detailů ani neměla kdy podrobně zkoumat. Kvůli tomu jsme si ovšem moc neužili jinou, zpravidla atraktivní, položku ze sandálových filmů, což jsou kostýmy. Tady se dost rychle válely po zemi. Závěrečná vražda malé Drusilly (to není spoiler, každý ví, že tohle pachole skončilo špatně) byla moc. Jak ji chuděrku vyrvali z rukou vyděšené chůvy a zavraždili před očima umírající matky, aby tělíčko pohodili na schody, si mohli nechat od cesty.

Na začátku mě v tom řevu a agresi štvali tak nějak všichni a vůbec nejlepší by bylo, kdyby se celá parta v parku proměnila na vlaštovky, odfičela na jih a nikdy se nevrátila. Záminka k tomu,  aby šel Vašátko s pechfóglovou babičkou do kina by se hledala hůř, ale znali se dvacet let, však on by konstábl na něco přišel.

Velmi důležitá pohádka, protože, narozdíl od jiných počinů pro neslyšící, nemá jen překlad (říká se tomu tak?) do znakové řeči vpravo dole v okénku, ale znakují přímo herci. Pohádka nastoluje otázku, jak se hledá ztracené neslyšící dítě v noci v lese, když křičet a volat je zjevně k ničemu. Ač to není hlavním cílem pohádky, na tuto otázku odpovídá. Takově dítě se hledá opravdu těžko. Rozmařilá princezna se napraví, všichni jsou šťastni. Příběh je jednoduchý a není originální. Kdo to musí konstatovat je také jednoduchý a zcela neoriginální, narozdíl od této pohádky ale není příjemný.

Viděno s reprezentantkou z cílové skupiny, které se to líbilo a byla nadšená, že Sammyho příběh pokračuje. Co na tom, že je to trochu na jedno kopyto. Želvy jsou roztomilé a tenhle film je fajn.

Jak jsem zrovna usoudila z nahlédnutí do profilu režiséra, film je buď sestříhaný ze seriálu, nebo naopak je to prodloužená verze některého dílu seriálu. Každopádně podle ukázek mě zaujal, na pohled mi přišel líbivý, děti u toho vydržely, je tam ukázáno (s nadhledem a humorem) několik známých Da Vinciho uměleckých děl a hlavně v plné šíři jeho chuť zkoumat, zkoušet a objevovat, tedy projevy lumíkovského genu, dětem tak velmi blízké. Není to intelektuální veledílo, ale takovou ambici si to, navzdory hlavní postavě, neklade.

S jiným obsazením by to byla slaboduchá slátanina z kategorie fantasmagorie.

Absolutní čistá nádhera. Animák, který spoustu věcí nedořekne (původ hlavní hrdinky) a nevysvětlí (schopnosti a vazby strážců, jejich vztahy s draky), divák si musí všímat, co se děje a co se postavám odehrálo v hlavě. Vydržela u toho milovnice všech ženských hrdinek (nepřekvapivě) i malý neklid ( šokující), líbilo se to oběma. Poetické, líbezné, nepřeslazené. Užijí si to dospělí i chytré děti.

Vítejte v Domě zázraků a seznamte se s tou nejkouzelnější rodinou široko daleko - jedinou kouzelnou rodinou široko daleko. Každý člen rodiny má svůj dar. Každý, až na: "Mirabel? Ona žádný dar nemá!" Ach, Dolores, kdybys svůj dar použila třeba na poslouchání tepu srdce svých bližních, rozpoznala bys úzkost, kterou jsi v Mirabel vyvolala a příště využila životní příležitost držet zobák, ty jeden tenkouchej netopejre. Písničky jsou chytlavé, barvy jsou oslnivé a má to dobrý konec. Takže nemluvme o Brunovi a, a to hlavně, neberme si příklad s Luisy a nekopejme do oslů!