Sbohem, můj sladký domove

Dvacetiletý Nicolas je starším ze dvou synů zchudlých aristokratů. Jeho matka je neurastenická pěvecká diva, otec alkoholik. V pokojích jim volně poletují bílí ptáci se širokými křídly, po domě se plíží podivínští sluhové. Nicolas utíká do Paříže a snaží se na rodinu zapomenout. Střídá jedno zaměstnání za druhým, čistí okna, umývá nádobí a poznává spoustu nejrůznějších dívek. Snímek připomíná nejen svými surrealistickými a symbolickými prvky díla Luise Buñuela, avšak jejich sarkastičnost nahrazuje humornými paradoxy a poetizující smířlivostí ke slabinám protagonistů. Zároveň přesahuje do obecné polohy podobenství o „volbě“ životního osudu, o míjení a setkávání lidí. (NFA)