Pierrot lunaire

Na základě básnického cyklu od Alberta Girauda a z něj vycházející hudby Arnolda Schoenberga vystavěl kanadský experimentátor Bruce LaBruce v berlínském divadle Hebbel am Ufer adaptaci a následně i její netradiční filmový záznam. Mladá žena se obléká jako muž a svede pohlednou dívku, která nemá ponětí, že svůdník je vlastně svůdnicí. Když je ale podvod odhalen, city svedené dívky se paradoxně nezmění. A ta, která ji svedla, se rozhodne dívčinu otci dokázat svou maskulinitu. Vyzývavý, záměrně přepjatý a expresivním herectvím prodchnutý snímek může připomenout tvorbu předního queer filmaře Dereka Jarmana či vizualitu tvůrčí dvojice Pierre et Gilles, především ale staví na vlastním osobitém výrazivu. To spojuje prvky tradičního melodramatu i atonální hudbu a do značné míry tak navazuje na kombinaci zažitého a nového, typickou i pro Schoenbergovy kompozice, který svou tvorbu navíc také zakotvil v prostředí kabaretu. (MFF Karlovy Vary)