Jaime Rosales - Wang Bing: 2. dopis 2. Šťastné údolí

Děti putující po horách pomalu sestupují do údolí do malé chudé komunity, jejíž jsou součástí. Všichni zde přežívají jen díky pěstování brambor a chovu zvířat. Bez jakéhokoliv komentáře a překladu dialogů sledujeme každodenní všední život a skrz něj pociťujeme osobní tragédie. I zde je využit poetický realismus předmětů nebo banálních úkonů. Režiséři nevedou dialog, posílají si fragmenty a ačkoliv jsou epistolární povahy, paradoxně jsou bezhlasé. Nechtějí mluvit o sobě, ale o tom, že tu jsou. (MFDF Ji.hlava)