Do Donkeys Act?
Recenze (1)
Jistě, haptický rauš, když vám osel chroupá z dlaně a když ho provískáte v meziušiskovém oudolí, nic netrumfne. I při filmu, naditém sympatickým oslím chováním, by oslomilové po vzoru svých oblíbenců mohli hýkat blahem, kdyby nebozí filmoví srstnáči nepobývali v uzdravovnách. Tam už je sice obklopuje bezpečí a péče povolaných dobrodinců, ale zkuste zapomenout na to, v důsledku jakého a čího jednání se v uzdravovnách ocitli. A jelikož se to pominout nedá, navzdory titulní otázce, zda osli jednají, si kladu pro nás otázku naléhavější, zvlášť u bran takových (a četných jiných) uzdravoven: JAK OSLI NEJEDNAJÍ. A nejen oni. Každý náš sou-druh (resuscitace slova potrvá; k živočichopisnému vyjádření našeho mezidruhového soudruhovstí sedne výtečně), každý náš sou-druh, byť ne prostý genu nezbednosti a šarvátky, „využívá“ obří pole pozitivního nejednání, které my ne a ne objevit, nebo odkoukat (např. od Gundy), neřkuli s ním vědomě pracovat. // Kde jinde než tady připomenout otisk oslích kopyt v kinematografii, třeba tímto výčtem. ()