Five Golden Flowers
Recenze (1)
V Čínské lidové republice žije 56 oficiálně uznávaných etnických skupin a z tohoto pestrého národnostního složení (byť všechny minority dohromady netvoří ani 10 % celkové čínské populace) na přelomu 50. a 60. let dokázali těžit i tamní filmaři. Snímky z prostředí menšin poskytovaly solidní základ jak pro lákavé divácké atrakce spojené s prezentací jejich kultury (písně, tance, tradiční oblečení atd.), tak pro povinné prvky komunistické propagandy (demonstrace oddanosti všech obyvatel Číny socialismu, nastupující modernizace a industrializace, emancipace žen). Pět Zlatých květin je označováno za jednoho z nejlepších zástupců tohoto trendu a chvála je skutečně oprávněná. Přestože i zde láska nikdy není upřednostněna před prací a povinností a snímek se poctivě drží poetiky socialistického realismu, jedná se o okouzlující podívanou plnou idealistického nadšení, oku lahodících obrazů (využity byly jak autentické přírodní scenérie, tak působivě naaranžované studiové kulisy) a příjemné lidové hudby etnika Bai. Jednoduše komponované epizodické vyprávění ubíhá svižným tempem a soudruhům A Pengovi a Jinhua nelze nefandit, aby si uprostřed neustávajícího socialistického zvelebování svého kraje nakonec nepadli šťastně do náruče. Trpí-li náhodou někdo - podobně jako já - úchylkou na pestrobarevná socrealistická melodramata s národopisnými prvky, neměl by tento film minout. ()