Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Iráčani útočí, místy už protrhli frontu směrem na Chórastán a začínají obsazovat iránské území. Mobilizují se další zálohy a do armády se zapisují tisíce mužů. Po islámské revoluci je jedním z úkolů velitelů i vysvětlovat brancům, že „Alláh je sice velký“, ale před kulkou neochrání, je potřeba se ukrývat a po zranění se nechat ošetřit. Učit nové vojáky střílet nemusí, zato nasazovat plynovou masku ano. Když se blíží k frontové linii, nejprve míjejí prchající civilisty a kamiony evakuující raněné, ještě dál už to jsou tábory těžce raněných a obětí zpuchýřujícího yperitu. Stačí jediné nefunkční auto a na silnicích se utvoří neprůchodná zácpa, takové nakupení lidí a techniky je hned napadáno letadly. Přesto se nakonec Ali, Chalil, Hasan a další z jednotky Ammara dostali do místa soustředění posil. Situace se zdá být téměř beznadějná, údolí Abú Ghrajb dnes dobyla irácká obrněná brigáda a oni nemají proti tankům žádnou těžkou výzbroj.
Film je natočen jako pocta hrdinům velkého vítězství v posledních dnech krvavé íránsko-irácké války, vojákům batalionu Ammara z 27. divize. Pět dní po ukončení bojů v údolí bylo na základě rezoluce č. 598 uzavřeno příměří. Celý konflikt shrnuje jedna věta z filmu: „Ve válce není vítězů, vyhrává jen ten, kdo prodává zbraně.“ (chamonix)

(více)

Galerie (2)

Zajímavosti (1)

  • Abú Ghrajb je jméno spojené spíše s nechvalně proslulou bagdádskou věznicí, kde docházelo ke zločinům proti lidskosti jak za časů Saddáma Husajna, tak později ze strany amerických okupačních vojsk. V tomto filmu jde však o údolí v íránské pohraniční provincii Ílám přibližně 500 km od pobřeží Perského zálivu, či cca 750 km jjz. od Teheránu (cesta, kterou urazili novobranci ve filmu na korbě kamionu). (chamonix)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno