Obsahy(1)
V poklidných vodách blízko přímořského městečka prý rejdí žraloci. Jako dravec okolo své oběti nenápadně krouží i čtrnáctiletá Rosina. Přitahuje ji o pár let starší Joselo, se kterým se setká na letní brigádě. Neohrabané námluvy však provází řada přešlapů a neférových lstí. Snímek Žraloci mezi dramaty o strastech dospívání vyniká zejména tlumenou ambivalencí, s níž vykresluje hlavní hrdinku. Rosina, v sebejistém podání Rominy Bentancurové, představuje uzavřenou dívku, za jejíž nehybnou tváří můžeme jen tušit důsledně maskovaný hormonální chaos. Oceňovaný debut uruguayské režisérky je interpretačně otevřenou studií milostného tápání a mladické pošetilosti. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (2)
Zajímavé prostředí i námět. Film mě bohužel nudil absencí děje, dlouhými téměř statickými záběry a "nehybnou tváří" hlavní protagonistky, která působí rezignovaně a otupěle, což na druhou stranu není divu vzhledem k drsnosti prostředí, které ji obklopuje. [KVIFF 2019] ()
Ve 14 letech se člověku všechno táhne jako tenhle film, kupodivu si na svoje léto ve 14 letech tak nějak pamatuju. Film mi onu táhlou nudnou atmosféru připomněl. Velmi zajímavé téma i prostředí, kde se film odehrává. Nicméně chvílemi to v kině bylo stejně nesnesitelné, jako je to někdy nesnesitelné s holkama ve čtrnácti. Kloubouk dolů, vystižení onoho podivného přerodného období se režisérce opravdu vydařilo. Co mi příliš nesedělo, byly zlomyslnosti na hraně, které prováděla nešťastně zamilovaná dívčina. ()