In My Blood It Runs
Obsahy(1)
Hlavní hrdina je jedním ze tří dětí, které vyrůstají se svojí matkou a babičkou na chudém předměstí města Alice Springs v severní Austrálii. Společně s partou kamarádů tráví veškerý svůj volný čas venku a o víkendech jezdí se svou babičkou do buše, kde sídlí jejich komunita. Babička se mu se střídavými úspěchy snaží předat Dujuanův rodný jazyk a prostřednictvím osobních příběhů i historii jeho etnika. Vedle toho Dujuan chodí do školy, kde zápasí se vzdělávacím systémem, který stále nereflektuje životní realitu a historii původních obyvatel Austrálie. Poetický snímek sleduje svérázného a tvrdohlavého chlapce a jeho osobní boj za nalezení bezpečného prostoru, v němž by mohl vyrůst a dospět. (Jeden svět)
(více)Videa (1)
Recenze (1)
Velice citlivě zpracovný snímek, který reflektuje transgenerační dopady „socializace“ Aboridžinců prostřednictvím sledování osudu malého chlapce Dujuana. Režisérka filmu však na něj nepohlíží pouze jako na příslušníka určité etnické skupiny, ale taky jako na „obyčejné“ desetileté dítě. A právě propojení těchto dvou perspektiv je klíčem k uchopení celého příběhu. V Dujuanovi, jako kdyby se nakumulovaly křivdy jeho předků a on je teď zrcadlil světu. Dujuan vlastně funguje jako jakýsi lakmusový papírek – hluboce cítí, kým je, ale svět kolem něj zároveň chce, aby byl někým jiným. A tak se u něj projevuje vnitřní zmatek, se kterým se vypořádává po svém díky své houževnatosti. Jeho neoblomnost a spontaneita je až dojemná. Nedává mu smysl chodit do školy, kde se stále interpretuje historie Austrálie etnocentricky z pohledu „bílého člověka“ a výuka mateřského jazyka je omezována na minimum. Dujuan bytostně cítí, že jazykem jeho kultury není angličtina, a proto se ji odmítá učit. V Dujuanovi se probouzí něco silného a cítí, že jeho místo není ve městě, ale v buši. Schopnost uzdravovat, kterou zdědil po svém dědečkovi, jako kdyby ho vedla a dodávala mu odvahu. Velkou oporou je mu i rodina, která mu zprostředkovává kontakt se svou kulturou. V dokumentu jsou obsaženy i prostřihy z propagandistických videí o správnosti a potřebnosti „převýchovy“ Aboridžinců – jsou však záměrně ponechány bez komentáře. Ve stručnosti – ona „převýchova“ probíhala v Austrálii oficiálně od poslední třetiny 19. století do konce 60. let 20. století. Z převážně smíšených rodin se odebíraly malé děti do věku pěti let - jim a jejich potomkům se říká „ukradená generace“. Informace o těchto praktikách však byly zveřejněny až v polovině 90. let 20. století, pár let před tím, než se Aboridžinci dočkali uznání vlastnictví země. Až v roce 2008 se tehdejší australský premiér Kevin Rudd oficiálně omluvil původním obyvatelům za křivdy, které byly spáchány „ukradené generaci“ a jejich rodinám. Součástí dokumentu jsou i záběry z demonstrací, v rámci kterých požadují její účastníci rovnost práv pro Aboridžince. Celkové vyznění snímku je pozitivní – Dujuan, jako kdyby byl předobrazem nové generace, která se nenechá zlomit. ()
Galerie (10)
Photo © Warszawski Festiwal Filmowy
