Nina Wu

Film, který zahraniční ohlasy většinou mylně řadily do kategorie řešící sexuální zneužívání žen v herecké profesi. Snímek je mnohavrstevnatý sleduje psychické stavy hlavní hrdinky, kterou drtí jednak nároky režiséra, ale také problémy její rodiny, očekávání a určitá nepřátelskost společnosti. Depresivní, psychedelicko atmosféru podporuje minimum hudby a celkově chromatický OST. Hrdinka Nina už neví, co je skutečnost a co její představivost, neví, zda někdo záměrně zabil jejího psa, zda ji její přítelkyně miluje, nebo se jí snažit zničit život... Divák se sice může kochat odkazy jako pokoj 1408, ale celý film mi přijde velmi těžký a nepřístupný i pro zkušenějšího diváka. Určité vodítko snad může představovat vnímání zvuku, kdy různé mechanické zvuky snad značí, že to co se děje je představivost hlavní hrdinky. Jiní ve filmu viděli odkazy na vládu bílého teroru v 60.letech. Film tak jakoby kritizuje společnost minulou a její politiku, ale zároveň i moderní, protože hrdinka nemůže žít veřejně se svojí orientací a ztrácí kontakt se svojí milenkou. Umím si představit, že v jistých vysokoškolských kurzech, určitých časopisech vzbudí film nadšení. Jenže pro mě je snímek hodně chladný, nepřístupný a těžko stravitelný. Marcus Cheng tady má pouze epizodní roličku, Vivian Sung se s ním v žádné scéně nepotká, ale má tady důležitou vedlejší roli. Midi Z je zajímavý tvůrce, a sledovat artové filmy není kratochvíle, ale laboratoř pokroku, ze které pak čerpají ostatní, přesto má podle mě přístupnější filmy pro diváky, než tento. (08.03.2021)