Naši kluci

Určitě záslužnější tři, nicméně s výhradami, jež mi víc nedovolí. *** Mám silný dojem, že problém série je mj. v nezadržitelném zlomu a rozpadu prvotní vyprávěcí síly a atraktivity tam, kde se původní fabulace volněji popouštějící uzdu fantazii a sledující několik výnosných barvitých obecně kulturních a filosofických motivů, držících diváka v soustředěných úvahách, reflexích, vstřebávání, tázání, znepokojení a napětí, ostře a neplynule, trochu násilně napasovává ke konci na realitu skutečných událostí, a navzdory rozběhnutému širšímu a slibnějšímu potenciálu se odpovědí na ty obecnější otázky u jednotlivých postav nedočkáme. Zatímco zhruba do šestého sedmého dílu víceméně sledujeme Schrödingerův kulturně-detektivní příběh, jenž si drží všechny své vyprávěcí i úvahové potenciality, od sedmého osmého dílu začíná vyprávění strmě a stroze kolabovat do jediné verze zploštělé dokumentární reality, a tohle zadokování se bohužel neobejde bez zbanálnění a změlnění. Konec je tak mnohem plytčí a neuspokojivější, než co navozovala celá první polovina série, scénář trpí zvoleným postupem, kdy se evidentně zpočátku chytalo víc zajíců a tučnějších, než se nakonec mohlo strčit do pytle, aby to bylo košer, a divák jako já je přese všechno poučení, jehož se mu tímhle výletem do blízkovýchodního světa a střetu kultur dostalo, nevyhnutně poněkud zklamaný. Nejvíc se to pro mě zkonkrétnilo v postavě Simona Kohena, do jehož hlavy a srdce bych asi chtěla nahlédnout nejvíce, ale stalo se to více či méně skoro se všemi postavami, jak scénáristé najednou nevěděli, co si s nimi počít a postupně je po vynesení rozsudku zahazovali a opouštěli, aniž by dali divákovi možnost pochopit, co se v nich doopravdy odehrává. Nejkrutěji to odnesla postava Toto, již scénáristé divákovi pravidelně připomínají, aby jí na konci vůbec neumožnili se projevit. *** Kdyby se scénáristé drželi fabulační logiky vlastního započatého vyprávění a dotvořili ho i po dokumentačním závěru u soudu jako smyšlené drama, byl by výsledek zřejmě organičtější a snad by i z reality odzrcadlil víc, kdyby dali příběhům postav osudová vyústění, nechali je vyrovnat se dle svého naturelu s výsledkem soudu i společenskou a politickou atmosférou v zemi a odhalili divákovi své niterné reakce. Takhle jsme po vynesení rozsudků skončili s prázdnou, bez sebemenší katarze, jen proto, že u reálných předobrazů si tvůrci dál nic fabulovat netroufli. Nicméně soudím, že i přes tuhle závěrečnou frustraci to stojí za shlédnutí. *~ (14.06.2020)

Seriál má konstantní tempo a přitažlivost, nicméně v tomhle díle se mj. už hrubě projeví chyby, které mě náznakovitě rušily od počátku a znevěrohodňují kvalitu vyprávění... Při rekonstrukci, resp v probleskujících vzpomínkách, v jednu chvíli v autě zazní vyzvánění na telefonu oběti, načež z něj útočníci vyjmou baterku a oboje vyhodí z auta. V reálu jsme ale byli svědky toho, že matka volá synovi po únosu na mobil opakovaně, vytrvale, a pokaždé to dlouho vyzvání a nakonec hovor vždy spadne do schránky. Minimálně čtyřikrát si matka vyslechla hlasovou nahrávku svého syna, oznamující, že nemá nechávat vzkaz, protože si ho stejně neposlechne. Chyba je to přitom nezáměrná, na vrub scénáře. Stejně tak se ve scénáři nenamáhají vysvětlovat, odkud vyšetřovatelé v danou chvíli nepochopitelně berou obraz z kamer při sledování podezřelých a další nelogičnosti. Pravda ale je, že mi nevadí tyhle rozpory ponechat stranou, s vědomím, že by se to dalo nějak vyřešit, a soustředit se na podstatnější benefity tohoto počinu. (12.06.2020)

Přibývají nelogičnosti a scénáristické lapsy a trhliny. Zásadní je ta, kdy se v Šabaku rozhodnou, že toho mladého židovského hippie-kriminálníka, Jochiho, kterého používají jako krysu, znovu vsadí do vězení, protože už jim venku k ničemu není, a vzápětí vidíme, jak ho strčí do cely naproti Jinonovi s Avišajem, a dokonce je spolu pouštějí na dvorek, aby se mohli umlouvat, aniž by s ním měli smluvenou spolupráci nebo ho napíchli. Nepochopitelně tak kluci mohou v klidu z vězení např. odhalit spoluprací s kamarády venku (nevidíme, jak toho dosáhli) pravou identitu vyšetřovatele Simona, Šabaku rovnou pod nosem, aniž by se to Šabak vůbec dozvěděl. Takhle snadné to fakt je? *** Nebo se najednou v osmém díle objeví do té doby nezmíněný a neukázaný další syn rodičů zabitého Mohameda, aby pronesl jedinou větu... *** Suha tady nejdřív potřebuje tlumočníka, aby se s právníkem Uri Korbem dorozuměla, ale když je v posledním díle navštíví u nich doma a sejde se jen s ní a se synem, najednou nemá potíže s ním plynule hovořit. *** Další - s tím související - věc je, že původně složitější děj a pohledy najednou začínají krystalizovat a vyhrocovat se až příliš plakátově a černobíle... (14.06.2020)