Obsahy(1)
Turumba je každoroční pochod, který se ve filipínské provincii Laguna pořádá na počest Panny Marie Sedmibolestné. Podílí se na něm i místní rodina, která vyrábí upomínkové předměty. V 70. letech do filipínské vesničky vstoupí mnichovské olympijské hry. Rodina dostane obří zakázku na výrobu 30 tisíc olympijských maskotů. Původní díl dokumentární série, který ZDF uváděla pod názvem Olympic Gold, Tahimik rozšířil na délku celovečerního filmu. Ukazuje v něm dopady kapitalismu na venkov i na místní tradice. Vyobrazuje novou tvář neokolonialismu, jehož hlavní zbraní je kapitál a konzumerismus, vytlačující lokální duchovní tradice. (MFDF Ji.hlava)
(více)Recenze (1)
Ve filmu z roku 1977 se rozverné taškaření Kidlata Tahimika žene přes relé filmové imaginace do závažnějších myšlenkových obvodů, takže to, co vypadá jako místy infantilní hra, je ve výsledku režisérovou svobodomyslnou rukou vepsaná diagnóza do chorobopisu ziskem opilé západní společnosti - navoněná noční můra. O čtyři roky mladší film Turumba zachycuje infekčnost stejné nemoci; i neduh může být vývozním artiklem. Přirozeně plynoucí dokument o přirozeně plynoucím životě filipínské rodiny ztěžkne do nepřirozeného dramatu právě ve chvíli, kdy na scéně zacinkají zlaté okovy valut. Punc bezprostředního radostného žití je směněn za směny od nevidím do nevidím, za punc neradostně hromaděných šestáků s vidinou „rána, jež nenastane“, jelikož ono systémově ozubené a systematicky dozubované soukolí noční můry způsobuje, že se živoucí okamžiky bytí do budoucnosti noří, ne z ní vyvstávají. // Není těžké uhodnout, jak se noční můry zbavit, a je dobře, že závěr Turumby tento všem dostupný lék připomene. ()