Balkánem nahoru a dolů s Adamem Ondrou

Zajímavý seriál o něčem, co mi vůbec nic neříká, tedy lezení na obtížnosti. I proto ty věci, že najít a vyvrtat novou cestu trvá několik dní (převzato z druhého dílu) a že stěnu zdolává i několik dní, jsou pro mě úplnou novinkou. Natož co to je nějaké 9A, 9A+... S vyjímkou Chorvatska leze Adam Ondra vesměs v neznámých evropských zemích. Ke každé zemi je takové krátké info, takové akorát na zapamatování. A to vše s krásnými záběry. Obzvláště z té výšky. Já tu sedím, dívám se na to, a už mám závrať. [128. hodnocení, 5. komentář, 82%] (02.04.2020)

Úvodní díl zajímavého seriálu o něčem, co mi vůbec nic neříká, tedy lezení na obtížnosti. I proto ty věci, že najít a vyvrtat novou cestu trvá několik dní (převzato až z druhého dílu) a že stěnu zdolává i několik dní, jsou pro mě úplnou novinkou. Natož co to je nějaké 9A, 9A+... Tady leze na prej nějtěžší rumunské stěně a jedné z nějtěžších na Balkáně. Nechápu, jak tohle může vylézt. Já tu sedím, dívám se na to, a už mám závrať. Nakonec vyzkoušel dvě cesty a dal to. Kromě tohoto nadlidského výkonu, který je nasnímán prvotřídními záběry, tak je tento díl i krátkou ukázkou o Rumunsku. Tam kde lezl, to vypadá jak konec světa. Spíš bych tipoval nějakej Kazachstán než Rumunsko. Však taky v dokumentu prohlásili, že tady chcípl pes. [50. hodnocení, 1. komentář, 84%] (02.04.2020)

Druhý díl zajímavého seriálu o něčem, co mi vůbec nic neříká, tedy lezení na obtížnosti. I proto ty věci, že najít a vyvrtat novou cestu trvá několik dní a že stěnu zdolává i několik dní, jsou pro mě úplnou novinkou. Natož co to je nějaké 9A, 9A+... Tady leze na prej nějtěžší bosenské stěně a jedné z nějtěžších na Balkáně. Nechápu, jak tohle může vylézt. Já tu sedím, dívám se na to, a už mám závrať. Nakonec vyzkoušel dvě cesty a dal to. Kromě tohoto nadlidského výkonu, který je nasnímán prvotřídními záběry, tak je tento díl i krátkou ukázkou o Bosně. Tam kde lezl, je vesnice se čtyřmi obyvateli, ale v létě má 300 horolezců. Vypadá to, že je to úplnej konec světa. Však dnes Bosna má 40% nezaměstnaných a stále v přírodě najdete pohozené zbraně a granáty z války. [40. hodnocení, 2. komentář, 83%] (02.04.2020)

Třetí díl nás zavádí do Chorvatska, tedy země, kterou moc dobře známe. A nejen díky moři, ale také Vinnetouovi, který je zmíněn. Oproti prvním dílům už lezení není takové překvapivé, však i ta stěna "není až tak náročná". Tentokrát Ondra leze dvě stěny a oproti předchozím dílům s nimi nemá takové problémy. [36. hodnocení, 2. komentář, 79%] (02.04.2020)

Čtvrtý díl nás po krátkém infu o Makedonii zavádí do parku Mavrovo k obrovské skále s krasovou jeskyní. Zatím ze všech dílů tahle vypadá vizuálně nejkrásněji. Čím se leze výš a výš, tím je složitější. To je doplněno návštěvou místního kláštera, seznámení se s gastronomií atd. Podle mě je to zatím nejhezčí díl celého cyklu. [37. hodnocení, 2. komentář, 82%] (02.04.2020)

Pátý díl zavítal do Albánie do míst, které je podobné tomu rumunskému. Opět to tu vypadá jako naprostý konec světa. Jsou tu otřesné domy, šílené silnice, všude kam se člověk podívá, je cítit chudoba. To vše kontrastuje s překrásnou přírodou, podobné té chorvatské. Ondra leze stejnou skálu dvěma trasama. Ta první je jednoduší. "Jen" nějaký 8C a vyleze ji rychle a už napodruhé. Málem ji dá napoprvé. Ovšem ta druhá trasa je už moc složitá... [30. hodnocení, 2. komentář, 77%] (02.04.2020)

Závěrečný díl se odehrává znovu v Makedonii, na tzv. Kamenné Babě u Prilepu. Jsou to takové velké balvany, které se zdolávají bez lan. A kvůli tomu je lepší lézt tam v zimě. Teda mě by nikdy nenapadlo, že v Makedonii může být taková zima a tolik sněhu. A v sousedním Řecku dokonce je minus 17 stupňů. Přírody tentokrát tolik vidět. Co se týče památek, tak v Prilepu je jen mešita. Za to zasněžené Meteory v Řecku to vynahradily. [8. hodnocení, 1. komentář, -%] (02.04.2020)