Recenze (3)
On prostě nemá soudnost. Když jsem tohle viděl a slyšel, tak jsem si sám pro sebe řekl, že kdybych něco takového natočil, v životě bych to neposlal nikam do světa. A Pavel Dorotka nejen, že to poslal do světa, on to evidentně bere smrtelně vážně a dokonce si to jako správný narcis dal jako do svého seriálu jako "drsný" hudební podklad do scény jedné ještě "drsnější" rvačky... Navíc celý ten text je totálně směšný a nedává žádný smysl. Píseň Jízda života, pozdrav třeba pilota, píseň Jízda života, pozdrav velkýho divocha... Upřímně a seriózně by se tenhle antihudební počin nedal hodnotit jinak, než odpadem. Jenže Dorotka si evidentně neuvědomuje, jak strašně směšně všechna jeho díla působí, až se člověk diví, jak moc je mimo. Víc mimo realitu a uvědomění si vlastní směšnosti je snad už jen Neil Breen. Každopádně celkově to odpadem ohodnotit nemůžu, já toho prostě chci víc, protože se u toho tak pobavím jako u máločeho. Tak když jsem Slavíkům z Madridu dal 1* a tohle je ještě o dost větší shit, tak tady dám 3* ()
Pavel Dorotka je obyčejným klukem z ulice, jehož životním snem je prorazit ve filmovém světě a stát se celebritou. Na jeho tvorbě nacházím jediné pozitivum, kterým je schopnost jít s kůží na trh. Zatímco spousta své sny pohřbí hluboko v sobě, Pavel Dorotka se toho nebojí a jde bezhlavě kupředu. Negativní je doslova VŠECHNO ostatní. Pavel Dorotka se snaží postavit Eiffelovu věž na základech z plastelíny. Bojím se, že pokud nezačne úplně znova (včetně základních osobnostních rysů), tak jej jeho nenaplněné sny jednoho dne utopí v depresích... ()
NESKUTEČNÁ SRAČKA. ()