Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Horor

Recenze (8 182)

plakát

To se vysvětlí, soudruzi! - Copak je to za veksláka (2024) (epizoda) 

Vlastně už mě na tom zajímají jen dvě věci - 1. Co z toho vypadne, 2. Jak se jednotlivé případy vyřeší. Bohužel už mě přestává zajímat i možnost č.2, protože co díl, to stále blbější vypointování a já nevím, jestli je to fór, nebo neschopnost být kreativnější. V obou případech to ale neznamená nic dobrého, tudíž žádné změny k lepšímu se (stále) nekonají. A mě je toho furt líto a furt bych tomu přál pozvednutí a úspěch a furt chci vidět další epizody... a to jen proto, že je to první český seriál za x let, co má šanci přinést sem něco nového. A ani to není kopírka příliš slavné předlohy jako Svět pod hlavou, ale jen kopírka nějaké předlohy. Btw, když už tak chce být tak dobové, bylo by fajn, kdyby tvůrci příště předem zjistili počet obyvatel v Liberci v osmdesátých letech. Nejen že by to působilo líp (když už se zmiňuje Chvilka poezie, která tu jinak nemá žádnou roli), ale líp by vynikly i ty (pro mě okoukané) fóry "vše mimo Prahu je vesnice". Nechci přehnaně rýt, ale na tohle su prostě háklivý. 2*

plakát

To se vysvětlí, soudruzi! - Jak uškrtit mistra Šálka (2024) (epizoda) 

Když já nevím. Já bych si tak moc přál, aby to bylo povedené, protože pár dobrých nápadů zde je a překvapivě fungují (maňásková rekonstrukce, výprava parodie na Addamsovu rodinu), jenže na jeden dobrý prvek či fór jsou dva tři trapné a celkový dojem mám tak stále podprůměrný. A u filmařské stránky a výkonů herců to tak moc lavíruje, že nevím, co tvůrci vyváděli - mimo výše zmíněné bych dodal (a vše se to týká herců), že Macháček hraje svůj standart, což na jeho roli někdy stačí a někdy ne, Cina je někdy přesvědčivý a jindy strašně přehrává a jediné stabilní výkony podává Anna Fialová, která je skvělá a Darija Pavlovičová, která je naopak hrozná. A teď co s tím... Lepší 2*

plakát

Skutečná fikce (2000) 

Experiment neexperiment, do tohohle jsem se vůbec nedokázal dostat. Ono je to hlavně tím, že nemám rád filmy natočené ruční kamerou a tohle nejen že je tak natočené, ale taky to působí dost levně, což byl samozřejmě záměr, ale právě díky tomu jsem nepronikl a časem jen doufal, že to brzo skončí. Tudíž si netroufnu říct, jak propracované to Kim Ki-duk má a je možné, že to docením zpětně, ale z toho, co jsem vypozoroval, to byl příběh pomsty odlišený stíráním reality (tedy "reality") a fikce. Působí to trochu ublíženým dojmem vzdoru vůči všem, u kterého jsem, narozdíl od Volného pádu, nenašel hlubší smysl, který by z těch výjevů udělal něco komplexnějšího. Ale jak jsem psal, míjelo mě to a tak se mohlo snadno stát, že mi něco uniklo. A byl bych asi rád, kdyby to tak bylo, protože jestli o nic víc nešlo, je to navzdory experimentální formě dost banální. 2*

plakát

Ticho před bouří (2019) 

Dokud nedojde na ten šílený zvrat (který jsem omylem zjistil už dávno předem), působí to sice nablble, ale jakž takž to drží pohromadě. Jenže jakmile se stane, je to sice šok a obrat o 180 stupňů, ale místo toho, aby to vysvětlilo vše (do té doby) divné, tak to spíš jen stupidně rozuzlí ústřední příběh a samotný závěr vyvolává desítky nových otázek, protože v něm to propojení SPOILER hry a reality absolutně nedává smysl (ani v rámci svého světa) KONEC SPOILERU a po dokoukání ve mě zůstala jen hořká fascinace, že něco tak zoufale nefunkčního dostalo v Hollywoodu zelenou. Jestli bylo cílem si z diváků vystřelit, pak ano, povedlo se, ale ani na vteřinu to nevypadá, že by to Knight opravdu tak zamýšlel. Ani se mi v tom nechce víc pitvat, protože bych jen rozsáhle nadával, každopádně už konečně chápu bizarnost a neúspěch tohoto filmu, který mi přijde zasloužený. Tohle se nedá brát ani čistě emočně a bez přemýšlení, vzhledem k tomu, jak závěr vrší jeden stupidní zvrat za druhým a ani u jednoho vás nenechá ho procítit. A McConaughey tu hraje jak kdyby do toho vlezl za trest. 2*

plakát

Akce Kalimantan (1962) 

Není to tak bizarní projekt, jak se může z některých komentářů zdát (pokud tedy znáte pozadí těchto exotických koprodukcí), ale určitě se jedná o kuriozitu. A možná by to byla víc než kuriozita, kdyby to celé nebylo tendenční, patetické a šíleně černobílé. Téma kolonizací je sice ošemetné a z obou stran v něm přišlo dobré i zlé (což se mi líbilo např. v Bitvě o Alžír), ale tady co dialog to patetické nebo vykalkulované heslo, minimum přirozenosti a postav s charaktery a vše je ještě "umocněné" vypravěčem, který popisuje buď zřejmé, nebo věci, které jsou pro příběh zbytečné. Aspoň to ale umí vyvolat určitou exotickou atmosféru (vzhledem k přítomnosti spousty Indonésanů a indonéštiny), která sice není vždy podmanivá, ale aspoň je a taky se mi líbila kompozice záběrů, která nejednou přišla se zajímavým a chytrým zarámováním, třeba při SPOILER závěrečné popravě KONEC SPOILERŮ. A ano, s některými zde řečenými hesly určitě souhlasím, ale jejich podání je přehnaně na sílu, včetně posledního až budovatelského záběru s ,,NIKDY SE NEVZDÁME BOJE ZA SVOBODU" (a fakt to tam je velkými písmeny). 2*

plakát

Atestace (2023) (studentský film) 

Jako jo, beru, ale zároveň to spíš než film o problémech českého zdravotnictví vypadá jako film o narušené rutině mladého lékaře, který si až na základě ní teprve uvědomí co znamená strach o vlastní děti. Celkově to ale vypadá tak, že ze svých 20 minut se to většinu času spíš než svým tématům věnuje (chtě nechtě) kýčovitým prvkům Vánoc, vánoční směny, malé holčičky s milujícími rodiči a velkým plyšovým medvídkem, asi aby všichni pochopili oč jde a nikdo nepochyboval o tom, co má z filmu cítit. Je to takové velice zjednodušené, aby to každý jo pochopil a nebylo pochyb o silném příběhu - ze kterého se ale vytrácí to, co mělo dominovat. Slušná kamera, herecké výkony, dlouhé záběry z chodeb správně depresivní, ale vzhledem k rozpadu témat to ve mě moc nezanechalo a když si najdete skutečný příběh, kterým je ústřední zápletka inspirovaná, působí silněji než jeho filmové převedení a to hlavně díky tomu, že si nepotřebuje vypomáhat Vánocemi. Sice tam nejsou tak násilně přidané, ale stejně - proč? Spolu s tím ale cením, že filmové převedení skončilo na neutrálním bodě a nechalo tak aspoň závěr výraznějším. Btw, tohle je snad první film, který na Českých lvech měl nominace ve dvou (!!) ročnících - fakt by mě zajímalo, jak se to stalo... 3*

plakát

Deux hommes dans Manhattan (1959) 

Jako debut bych to bez váhání hodnotil nadprůměrné, jelikož to je technicky hravé a scénáristicky sice nedokonalé, ale ambiciózní a s příslibem skvělých filmů do budoucna. Jenže Melville už měl čtyři filmy za sebou, tenhle je pátý a ačkoli tenhle by se dal brát jako debut jeho nejslavnější éry, není to debut oficiální a některé jeho chyby nedokážu přehlédnout. Moc se mi líbila ta skvěle propracovaná, až učebnicová hra se světly a stíny, práce se zrcadly a vedením herců, ale vadilo mi přehnaně časté používání rázného hudebního motivu při zvratech a hlavně výstavba scénáře. On není špatný a umí předat to, co chce, ale do první půlky se zdá, že na to půjde skrze schéma "to do listu", nebo jednodušeji - schéma detektivek pro děti. Dlouhou dobu se dějí věci zhruba takhle - Úvod - Bod A, nějaké informace, přesun - Bod B, nějaké informace, přesun - Bod C, nějaké informace, přesun - Bod D, nějaké informace, přesun... - přičemž jednotlivé body jen předají informace a pak se zdá, že už se v dění nijak neobjeví. Chyběl tomu zvrat, chybělo tomu narušení očekávání a stalo se to otrokem svého schématu. Přičemž ano, spoustu detektivek ho má stejný, ale jen v základu. V mnoha jiných je totiž přirozená gradace, zatímco zde sice gradace taky je, ale děje se vyloženě mechanicky a příliš jednoduše. Jako by se Melville bál do řádu věcí výrazněji zasáhnout. V druhé půlce se to naštěstí trochu zlomí (a já z toho konečně začínal mít výraznější dojmy), ale pořád se to že svého nedotaženého vedení plně nedostane. Pár silnějších scén a funkční závěr sice přijde, ale pořád tomu nedokážu dát vyšší hodnocení. Přesto ano, pořád to vnímám nadprůměrně a i tyhle vady bych dokázal víc ignorovat, kdyby to byla podobná pocitovka jako Samuraj - jenže oproti němu je Deux hommes dans Manhattan příliš rychlé, aspoň na můj vkus. Atmosféru nočního Manhattanu se ale vytvořit povedlo. Silné 3*

plakát

Baskin (2015) 

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.41 - TURECKO - Can Evernol je turecký Panos Cosmatos, lepšÍ přirovnání pro něj nemám. Sice na tom vizuálem není až tak, ale stejně jako on mu podřizuje naprosto všechno, tudíž berte nebo nechte být. Mě tenhle styl moc nesedí a pouhé opájení solidní výpravou, hezkými barvičkami (a dobrou prací s nimi) a neustálým duněním mě bralo jen v pár scénách, nejvíc ke konci při tom rituálním masakru, kde jsou zdařilé gore scény, ale zbytek filmu mě nechával chladným. Přičemž bych ho hodnotil výš, protože občas z něj vzejdou skvěle vystavěné a působivé scény, ale vadí mi, že ze slibného námětu vylezla jen unylá báchorka bez jakýchkoli příčin a hlubšího propracování scénáře. A stejně jako u Cosmatose si z toho časem vybavím jen výraznou výpravu, ale nic víc a nejspíš ani nic moc konkrétního. Určitě mě ale zaujalo, v jistém slova smyslu, jak i sem pronikla typická turecká pomalost a i tenhle horor svým tempem nikam nespěchá - oslovit mě vše ostatní a měl bych z toho upřímnou radost. Takhle to musím ocenit jen objektivně. Lepší 2*

plakát

Fabelmanovi (2022) 

Dlouhou dobu skvělé vyznání lásce k filmu, které se pak neuvěřitelně rozplizne ve scénách ze školy, kde se vše promění v typický film o outsiderovi na střední škole, včetně šikany. V tu chvíli sice film drží stále pohromadě, ale přišlo mi, že se až moc opájí minulostí a celkem klasicky a unyle předkládá tisíckrát viděné jinde bez jakékoli invence. Mé čtyři hvězdy tomu naštěstí zachránil závěr s Davidem Lynchem a pointou s horizontem a tak nakonec můžu vítězoslavně říct "Ano, tohle se Spielbergovi povedlo.". A že mě to potěšilo, vzhledem k tomu, že jsem se bál, aby v sobě ještě měl um natočit i takový typ filmů. Přesto si mě nejvíc film získal ve své první polovině a z té si ho taky budu pamatovat nejvíc, protože tam mě postupné objevování kouzla filmu a všeho, co ho tvoří, bavilo nejvíc. A výrazně tomu pomohla moje slabost pro nápadité amatérské filmy, kde se efekty a náročnější scény tvoří na koleně, pomocí všeho co je po ruce, ale kreativně a nápaditě. A ještě víc mě těší, že po tolika letech má Spielberg pro tuhle tvorbu taky slabost a umí ji předat, podobně jako třeba Gondry v Prosíme přetočte (ačkoli to má úplně jinou výstavbu). Celkově milý film. Slabé 4*

plakát

Signum laudis (1980) 

Válečné filmy mě většinou míjí, ale tohle mi hodně sedlo. Hollý vše zručně vede, scénář má velice chytrou výstavbu včetně používání opakujících se motivů a morálních otázek, herecky je to obsazené skvělé, výchozí situace je komplexní, postavy jsou uvěřitelné a Hoferik i lehce psycholgicky načrtnutý (ale opravdu jen lehce), nad Liškovu hudbou se ani nemá smysl víc rozplývat a celé to působí dostatečně silný dojmem, který překonal má očekávání. Není až tak silný jako třeba u Démantů noci, které mám dlouho jako nepřekonatelný vrchol válečných filmů, ale pořád dostatečně nadprůměrný. Vadí mi jen urychlený přerod Hoferika v mocichtivého šmejda, která přijde sice opodstatněně, ale dost náhle vzhledem k tomu, jak moc má v oblibě koně a pak bez větších problémů udělá co udělá... Ale pořád to nevnímám jako velký problém. Určitě si od Hollého ještě něco pustím. 4*