honajz2

Sice můžu soudit jen na základě dvou filmů, ale přijde mi, že Lumet konverzačky prostě umí. A taky si umí vybírat propracované a chytře napsané scénáře, jelikož tenhle ho takový rozhodně má. Přináší i nosnou kritiku boje o sledovanost a manipulování s televizními diváky, které sice mohlo být hlubší (kdyby se ústřední zápletka rozhodla víc ukázat vnímání samotných diváků), ale i v této podobě stačí. Navzdory tomu, že mi to přišlo příliš ukecané na úkor všeho ostatního (což není chyba filmu jako spíš fakt, že jsem to tak prostě vnímal), tak mě zajímaly osudy všech hlavních postav a samotný závěr má dost do sebe, i když jsem ho časem začal tušit. Ostatně, podobně kritické novější filmy mají to, co je zde jako šokující zvrat, často jako aktivní dějový prvek. Rozhodně tedy pocitvý a povedený film, který bych nedokázal hodnotit níž kvůli velkému počtu kladů, ale i tak nevím, jak moc silné dojmy ve mě v budoucnu zanechá... 4*

Na jednu stranu film velice vtipný a to až tak, že jsem se u něj mnohokrát zasmál nahlas, ale na druhou stranu si nedokážu moc představit aspoň stejně kladné druhé zhlédnutí, vzhledem k tomu, že best of gagy bych už očekával a víc vnímal zobrazení Japonců. A to je vyloženě stereotypní, až mě to, jako zájemce o japonské filmy, chvílemi štvalo. Přitom kdyby to byla nekorektní komedie, neměl bych problém - hranici smyslu pro humor mám docela dalekou a baví mě i filmy, které jsou pro jiné morálně závadné či ideologicky nejednoznačné (vivat South Park), ale tady to na mě působilo spíš zestárle. Neurazilo mě to, ani nenaštvalo, jen to mělo svoji trvanlivost a ta už vyprchala. Naštěstí to tu znamená, že jedno zhlédnutí je zde naprosto ideální, ale na víc bych to skutečně neviděl. Silné 3*

Já bych tomu hrozně rád vrazil plný počet, už jen proto, jak geniální pointa z toho vyleze a jak je zde uvěřitelně zpracovaný křesťanský seriál pro předškolní děcka (včetně interakce s dětským divákem), ale zároveň mi tolik nesedělo příliš rychlé a mírně "klipovité" zpracování, které mi brání k plnému počtu. Poslední dny se k tomu ale pořád vracím a pořád mě stále víc fascinuje pointa, že to možná přehodnotím. On je taky Angel Hare fascinují projekt už jen v tom, že je analog hororem, ale oproti ostatním dost originálním. A dál už to bez SPOILERŮ nedám, takže radši nečíst, pokud by vás to náhodou zaujalo. Je to jediný analog horor, kde nadpřirozená entita není zlá. Hlavní postava, anděl Gabby, totiž promlouvala v dětství k Jonahovi, představovala se mu jako jeho strážný anděl a jelikož tušila, že mu může jít o život (vzhledem k tomu, že jeho otec byl alkoholik a násilník), naučila ho se bránit. A tahle sebeobrana vedla k tomu, že svého otce, aniž by si to pořádně uvědomoval, zabil. Přičemž ale těžko říct, jestli by v tu chvíli Jonah nebyl zabit svým otcem. Může si tohle vůbec strážný anděl dovolit? Pokud byl strážným andělem? Poslední epizoda první série dá jasně najevo, jak to celé je a podstatným je, že Gabby skutečně byla Jonahův strážný anděl a fakt mu chtěla zachránit krk a zpříjemnit jinak složité dětství. Tudíž Gabby rozhodně není jednoznačně kladná postava, ale zlá rozhodně taky ne a sama nebo skrze Jonaha opravdu neudělala nic, co by se nedalo opodstatnit. Pravda, že takhle hodnotím hlavně první sérii - druhou jsem spíš prolítl a takhle mi přijde spíš navíc - ale na to, jak krátké to celé je, to má nosnější ústřední zápletku než kdejaký dvouhodinový film. Druhou sérii si ještě víc prostuduji a pak přidám edit, ale zatím potřebuji vypsat dojmy aspoň z té první, která se mi líbila hodně. Sice se z toho rozpadne ten horor, ale kruci, když po největší slávě analog hororů začaly být ty budoucí na jedno brdo (čest výjimkám), je tenhle s funkčním pozitivním vyzněním skutečný unikát. Silné 4*

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č. 46 - JUGOSLÁVIE - Tohle je jeden z těch filmů, kde už od začátku tušíte něco zlého na pozadí, nervně na to čekáte a v závěru to přijde a je to ještě větší psycho než jste mohli čekat. Teda, ne, že by vás Deja Vu svým závěrem okamžitě vydeptalo, ale jako horor to rozhodně není označené jen tak. Navíc díky tomu, že je to šmrncnuté hororovými prvky (ačkoli by se se mnou puritáni hádali, že je to jen thriller, ale sorry, rámování záběrů, práce se světlem a výstavba scén to povyšují do ještě temnějšího zážitku), je to o to hutnější poctivé psychologické drama s mírně mysteriózními prvky o skrytém traumatu, které začíná pomalu vylézat na povrch. Dobře se zde pracuje jak s flashbacky, tak i s prolínáním minulosti a současnosti, všechny first person záběry jsou chytře zakomponované do celku (a jelikož několika takovými celý film začíná, okamžitě si mě získal) a i herci jsou dostatečně přesvědčí ve svých rolích. Nedokázal jsem od toho odtrhnout oči a jelikož jsem párkrát musel, doufal jsem, že se k tomu budu moct hned zase vrátit. Snad jen škoda postavy věčně naštvaného souseda, který byl jen vtipnou postavičkou a v dění hlubší místo neměl, ale jinak je to banger, který mě určitě donutí k detailnějšímu průzkumu Markovičovy tvorby. Kéž by i u nás vznikaly takhle zdařilé reflexe zrůdností komunistického režimu... Silné 4*

Řemeslně solidní práce, na jejíž propracovanost a chytré (a přitom úsporné) využití zpomalených záběrů je radost pohledět, ale scénáristicky je to celé očividné už od prvních scén a je to ještě horší, když to pak svoji (taktéž očividnou) myšlenku o tom, jak bohatí vykořisťují chudé, neustále opakuje dokola celé dvě hodiny a něco, ve významově naprosto stejných větách. Vlastně je tu málo scén, kde by o tom postavy neustále nemluvily a ty ostatní jsou jen o tom, jak se hlavní hrdinka pod vlivem touhy po úspěchu v gastronomii změnila k horšímu. A když se její symbolický boj se svým učitelem dostane k rozhodující "bitvě", můžete si vsadit, jak se nakonec Aoy rozhodne. Nejspíš to uhádnete už na začátku. Přitom mám filmy z prostředí profesionální gastronomie rád, ačkoli takové, kde zápory převažují nad klady nebo je to aspoň vyvážené a Hunger takový je, ale spíš než ten budu určitě stále víc preferovat Bod varu, který je v tomhle mnohem více fascinující, hutný a nepředvídatelný. Tohle stojí na jednom z nejokoukanějších narativních schémat, jaké existuje a když se vám ho povede rychle prohlédnout, tak pro vás celý film nebude na víc než jedno zhlédnutí. 3*

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.45 - DÁNSKO - Ono to fakt vypadá jako "inteligentnější" verze Hostelu, ach jaj... A díky tomu to u mě za Hostelem zaostává, protože jeho zobrazení Slovenska je natolik směšné, že je to aspoň díky tomu zábavné, ale Breeder se bere strašně vážně a jak se v úvodu snaží vypadat jako seriózní thriller/horor, nakonec stejně stojí jen na závěrečné pomstě a záběru na popelnici plnou hnijících mrtvých novorozeňat. Nic jiného ten film bohužel nedělá, ani postavám se víc nevěnuje a vývinu léku proti stárnutí už vůbec ne, přitom na něm mohl stát skutečně komplexní narativ. Takhle ani nechápu, proč si tam těch žen drželi tolik, když spousta z nich pro ně byla k ničemu a jen je mučil Pes. Ani severské horory to nepřipomíná, takže mám spíš pocit, že se tu někdo hodně chtěl dostat do USA a tam točit průměrné horory, ale to se zatím nestalo... Tak těžko říct, jestli to není jen neumětelství. Sice Dahl umí pracovat s prvky opakování i variacemi, ale tam to tak nějak končí. 2*

Několik mužů ve středním věku soutěží ve hře bez pravidel o to, kdo přechčije toho druhého. Součástí hry je vše, body se získávají i ubírají za cokoli a jak hra postupuje, někteří přehodnocují svůj život a jiní chtějí mermomocí vyhrát. Jedni jsou upřímní, další taktizují, ale co si z toho všeho odnesou je těžké říct. Přijde mi, že to celé je o vyjádření pocitu zoufalosti v určitém věku a s ní plynoucí touze být uznávaný i v něčem naprosto bezvýznamném. Spolu s tím je to ale film z řecké divné vlny, takže se nikdy nejde v charakterech postav do hloubky a ani se nic víc nezvrtává - vše stojí na zvláštní premise a na tom, že postavy v ní ji berou jako normu. Tudíž zde jsou všechny klady i zápory řecké divné vlny, ale popravdě mi Chevalier přišel hutnější, než cokoli od Lanthimose. Ten je ve svých námětech až moc okázalý a strašně se z nich snaží dělat víc, než jsou, zatímco Tsangari nechává vše být jak je a o to je mi její přístup sympatičtější. Sice to mohlo překročit svůj rámec a být výraznějším zážitkem než jen typickým divným řeckým filmem, ale pamatovat si to budu spíš v dobrém. 3*

Tohle jsem chtěl vidět jen že zvědavosti, jaký zde bude fantasy prvek a jak moc se s ním bude pracovat. Naštěstí tu je, výrazný a důležitý, ale poprvadě nebýt něj, nedám ani dvě hvězdy a možná to ani nedokoukám. Je to totiž dost unylá gangsterka s mizernou kamerou, "vtipnými" idiotskými policisty, ochotnickými hereckými výkony a omšelou zápletkou, která aspoň trochu za něco stojí jen kvůli tomu fantasy prvku. A když od něj odhlédnu, pak za něco stojí jen Tarantino v roli Johnny Destinyho - jenže ten je plnou součástí fantasy prvku, takže mi pak zbývá, no... pár hezkých lokací? Nebo těch pár ucházejících kabaretních písniček? Nevím, to už se mermomocí snažím hledat další klady. Vždyť i ta lovestory je přiblblá a Lucille mění postoje k situaci jak ponožky. 2*

Interpretace filmu "netolerance odlišných" je jasná už z premisy, ale je fajn, že se z ní Cailley nesnaží dělat prim, protože by mu z toho vypadla povrchní předvídatelná pointa. Z tohohle ranku preferuji jiné filmy (třeba Zootropolis, které jsem si zopakoval chvíli před tím, znovu byl nadšený a znovu docenil propracovanost tématu), ale jelikož se tu s tím moc nepracuje, nechal jsem to být a soustředil se hlavně na zajímavou ústřední zápletku. Ta se mi líbila zpočátku hodně, protože na film o takové nakáze jsem čekal dlouho a nevěřil jsem, že by to mohl někdo seriózně natočit, ale stalo se a opravdu jsem měl oči přilepené k obrazovce. Bohužel jen do chvíle, kdy se odhalilo, že stěžejní je neshoda názorů otce a syna, která je stejně povrchně vykreslená, jako přesah o netoleranci. A tak jsem dvě hodiny sledoval žánrovku plnou klišé, kterou se mi povedlo přesně odhadnout někde ve čtvrtině a na konci jsem se jen zasmál, že jsem tu poslední scénu fakt takhle přesně uhádl. Nechci si tu honit ego, ale tenhle film opravdu nemá čím překvapit a jeho klasická výstavba sice není z podstaty špatná, ale pokud přemýšlíte nad rámec veskrze originální premisy, je to zoufale nenápadité. A přitom efekty jsou fajn, zobrazení transformací je detailní a tím pádem jsem je dokázal prožívat spolu s nakaženým, ale vše, co se tam děje, je opravdu jasné dopředu. A tak z filmu, který by v jiném podání mohl být jedním z mých filmů roku, vypadala v skrytu echt tuctová žánrovka, která na jedno zhlédnutí spíš neurazí, ale kromě nápadu ve mě ani nic nezanechá. Strašná škoda promarněného potenciálu. Slabé 3*

Překvapivě hutný psychologický film, který by patřil do první kategorie japonských psychologických filmů (tz. doslova vše je řečeno), ale takovým způsobem, že své "úplně všechno" chytře graduje. Zároveň je to zajímavý pohled na život stárnoucích gejš (reprezentovaný samozřejmě jednou) v 50.letech, které po "vysloužení" měly jen tři přípustné možnosti, kam v životě dál - vdát se, zabít se, nebo otevřít vlastní bar s gejšami. Vše plyne poklidným tempem, postupně se rozvíjejí všechny důležitější postavy a divák do tohoto prostředí pronikne opravdu dobře. Mezi klady bych dal i skvělou kameru, typickou pro japonskou zlatou éru a určitě i veškeré herecké výkony, jelikož zde všichni moc dobře ví, jaké postavy hrají a umí to tak i podat. Jen mi osobně k silnějšímu prožitku bránil fakt, že je to až moc vztahový film, což mě v nemalém počtu scén, ve kterých jde hlavně o řešení vztahů, míjelo. Ale jinak určitě povedený film a menší počet hvězdiček bych mu nedal ani náhodou. Slabé 4*