honajz2

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.30 - PORTUGALSKO - On je to hlavně experiment, takže to tak i hodnotím, navzdory určité monotónnosti spojené s přehnanou stopáží. Tyhle experimenty prostě musí mít v sobě ještě něco navíc, když už jsou dlouhometrážní, protože upnout se na pár stejných nápadů a ty pak podobně variovat nestačí. Tady to ale naštěstí až tak neplatí, protože to stále je dostatečně kreativní. Už od samého začátku mě dost zaujalo pohlcující černobílé ladění se specifickou ruční výrobou velkých celků, ale ještě víc mě nadchla propracovaná práce s víceexpozicí (kterých tu někdy je klidně i 6 naráz) a napevno přidané anglické titulky, které často jsou podobně umístěné v obraze jako komiksové bubliny a jsou i různě zvýrazněné či zamlžené, na základě toho, s jakým tónem jsou slova se k nim vztahující řečeny. To se tu rozhodně povedlo, byť se to bohužel dál nevyvíjelo (až na jednu krátkou barevnou část), ale pořád toho bylo dost na to, aby si to udrželo můj zájem po celou dobu. Příběh je jednoduchý a nic hlubšího z něj neplyne, ale na něm to opravdu nestojí a je tu jen navíc, aby to všechny experimenty spojovalo - a to se daří. Ale na sledování je to rozhodně náročnější. 4*

Je to povedenější a srozumitelnější, než zdejší komentáře tvrdí. První půlka je navíc velice slibně rozehraná a solidně vedená, jenže v té druhé se to celé rozplizne, začne to působit jako volné pokračování se stejnými postavami a svůj nápad to dál nerozvádí, což je strašná škoda, protože to má náběh na chytrý psychologický příběh s nadpřirozeným (vlastně sci-fi?) prvkem v podobě nově nabyté schopnosti ústředního hrdiny vidět psychické problémy ostatních, skrze monstrózní vzhledy. Druhá půlka ani nepřinese moc nového a ani nic překvapivého či typicky japonsky ujetého, je to prostě takové... mdlé. A ani to mysteriózní moc ve finále nepřinese. Filmařsky to má svá silná a slabá místa, takže je to průměr (ve smyslu, že je tu málo chytřejších nebo propracovanějších záběrů), nejvíc vynikne asi střih, ale atmosféru to vyvolat dokázalo, jenže i ta v druhé půlce značně upadla. A vůbec je škoda, že navzdory námětu to je na japonskou tvorbu málo nápadité. Rozhodně je to ale lepší, než zdejší hodnocení momentálně ukazuje a za pozornost to stojí. 3*

Je mi líto, ale není to zrovna můj styl humoru. Zpočátku jsem vůbec nechápal, v čem to má být vtipné, ale pak se děj přesunul na veřejné toalety, kde se (naštěstí) odehrává většina filmu a navzdory tomu, že by se lokací dal čekat hlavně fekální humor, tak tu naštěstí žádný není a je to spíš lehce absurdní, kostýmní komedie plná funkčních nápadů. Funkčních samozřejmě v rámci žánru, hledat v tom logiku je už z podstaty pitomost, protože takhle by to tohle trio rozhodně nikdy nezvládlo. Celá prostřední část mě tedy bavila a popravdě i pak další scény (třeba na nádraží), jenže když už jsem si myslel, že jsem konečně v tom, přišel zbytečný "epilogový" závěr s událostmi po loupeži, který na mě působil jako zbytečné prodlužování děje, které nepřineslo ani nové povedené vtipné scény, ani žádný zajímavý zvrat. Vlastně tahle část celá skončí na stejném bodu, kde začala. Přitom to mělo na víc, mohlo to tak získat nový rozměr nebo spoustu prvků vypointovat, ale žel se nestalo. Takže to na čtyři hvězdy nevidím a ačkoli to stále vnímám jako mírný nadprůměr, víc jak silně tři opravdu nedám. Silné 3*

Bacha na možné spoilery, bez nich se tu rozepsat nedokážu a hlavně těžko říct, jestli se tu dá cokoli považovat za spoiler. Řekl jsem si, že takový film bude nejlepší si pustit při cestě nočním vlakem, takže jsem si ho šetřil na dnešek, kdy jsem nočním vlakem jel. A nevím, nakolik to bylo způsobeno podmínkami, ale naprosto mě to uchvátilo. U některých filmů se už podle geniální úvodní scény dá poznat, o jak výjimečný zážitek půjde a jsem rád, že se mi to tu zase potvrdilo. Annina setkání jsou totiž až nečekaně mnohovrstevnatým filmem, který zároveň zůstává silně minimalistickým, pomalým a teoreticky "bez děje", ale přitom má hodně co nabídnout. Už od precizně promyšlených úvodních záběrů, prací s dialogy a postupným odhalováním charakterů vedlejších postav, skrze které se postupně dozvídáme stále vice o Anně, se to dá krásně poznat - a Akermanová to dál velice chytře graduje, každé jednotlivé setkání tvoří stále více celistvější obrázek Anny a ačkoli se může zdát, že závěrečná scéna vše divně utne a závěr nenabídne, tak já to vnímám naopak. Celé je to totiž o tom, jak nás ovlivňují a jak se vlastně sami skládáme z hovorů s lidmi ať už blízkými, tak už takovými, který nejspíš uvidíme jen jednou za život. Tohle se pak přetavuje do meditativního pozastavení a zamyšlení nad dosavadním životem a lidmi, okolo kterých jsme se doposud pozastavovali. Konec sice může působit cyklicky, jelikož tyhle cesty Anna očividně zažívá často, ale musí mít smysl, že sledujeme zrovna tenhle úsek - a ten je v tom, že si Anna něco uvědomuje. Konec je tedy otevřený, ve smyslu právě položené otázky "A co teď?", ale taky uzavřený v tom, že Anna k té otázce vůbec dospěla. Něco v ní zanechal kraťoučký vztah v Německu, hodně v ní zanechala cesta do Bruselu a setkání se sestrou taky vedlo k jistému odhalení, byť možná ne až tak podstatnému, ale co my víme? Nešlo vše někam dovést, šlo o to to rozehrát, nechat diváka vše s Annou procítit a v závěru se zamyslet nad sebou samým. Jsem teď spokojený, tam kde jsem? Dělám, co jsem chtěl, nebo se jen motám v bludném kruhu zdánlivého štěstí, které se ale stalo nudným stereotypem a vyvolá ve mě jen vnitřní osamělost? Je to geniálně propracované a Akermanová to navíc geniální filmařskou řečí vypráví - promyšleně zarámované statické záběry, přičemž každý je sám o sobě mikropříběhem, cit pro temporytmus jednotlivých scén (asi až na dvé zbytečně dlouhé scény), postupné odhalování a zodpovídání otázek a hlavně hmatatelné vykreslená atmosféra nočních cest vlakem či důležitých rozhovorů pro obě strany. Něco takového jsem chtěl vždycky vidět, ale nevěděl jsem, jestli to vůbec existuje - teď to vím, protože jsem to viděl a "odcházel" jsem z toho naprosto uchvácený. Až se mi nechtělo opouštět vlak, abych si to v sobě ve stejném prostředí a podobné atmosféře přerovnal. Díky takovým filmům si vždycky hned připomenu, proč mě tak moc fascinuje film. Nevěřil jsem, že by to Akermanová mohla AŽ TAK zvládnout, ale přesvědčil jsem se, že na to má a od teď už nedoufám, ale dokonce věřím, že Jeanne Dielmannová bude opravdu stát za to. Tady je dokonce i vtipná scéna! Jo, a rozhovor s neznámým mužem při cestě do Bruselu proložený spoustou záběrů na výhled z vlaku je jednou z nejsilnějších a nejúchvatnějších filmových scén, jakou jsem kdy v životě viděl. Vkládá do všeho lehce totiž dost podstatnou věc - určitou naději a víru v lepší zítřky, která vždy umírá jako poslední. Kdoví, jestli se jí Anna poté taky řídila a šla dál. A taky se stále více přesvědčuji o tom, jak Akermanová ráda některé osobité filmy dává do každého svého filmu - a složitý vztah s vlastní matkou obzvlášť. 5*

Obávám se, že nejlepším filmem s Weng Wengem bude pro každého ten, který s ním uvidí jako první. Pro pár cenťáků navíc je ještě bizarnější, než Jen pro tvou výšku, ale u mě ztrácí kvůli tomu, že mě nebavil němý kovboj neustále vydávající skřeky jak mimoni (a ty bytostně nenávidím), ale hlavně kvůli tomu, že už jsem z toho nemohl být tak konsternovaný jako u Agenta 00. Tenhle typ filmů prostě člověk vidí poprvé jen jednou za život, takže objektivně by to na čtyři hvězdy bylo bez váhání, ale subjektivně to na ně jen o vlásek nevidím. Přitom je to další skvělá parodie - jako v každém správném westernu tu máme hrdinu, padoucha a (liliputské) indiány, ale taky nindže a samuraje, buginu, spoustu Filipínců v sombrerech, interiéry ze současnosti a samozřejmě Weng Wengovy nepřemožitelné údery, spolu s kterými zde získává schopnost nahodile měnit oblečení klidně i uprostřed bitvy. Jo, a jeho parťák je takový filipínský Rambo, ale pro Weng Wenga je něco jako Robin pro Batmana. Když to tady tak vypisuji, uvědomuji si, že mě už akční scény nebavily tolik jako u Agenta 00, vzhledem k jejich podobnosti, ale jako celek je to stále tak krásně absurdně vtipné, že tomu tu čtvrtou hvězdu nakonec rád dám. Nejkvalitnější westerny holt vznikají ve Filipínách a v Thajsku, když si k tomu připočtu podobně kuriózní, byť rozhodně ne parodický film Fah talai jone. A to westerny nemám rád, ale tyhle asijské pokusy jsou natolik své a odlišné, že mi tím sedí víc než originály. Nemožňáka si ale budu muset šetřit, bude to naposledy, co se s Weng Wengem setkám! Slabé 4*

Když už jsem viděl Felidae, tak jsem si řekl, že bych si hned po tom vhodně mohl pustit druhý "kočičí" film, který jsem měl v plánu. Za ta léta už to zestárlo a je to příliš málo propracované, aby to zaujalo i dnes, ale já se docela bavil. Sice žádné výbuchy smíchu nepropukly, spíš jsem se jen příjemně pousmíval, ale to mi ke spokojenosti bohatě stačilo. Škoda jen, že mi to vydrželo někam do půlky, jelikož potom se to dějově úplné rozplizne, vtipy se jen nudně variují (v tom lepším případě, v tom horším nefunguji) a už to nemá moc čím zaujmout. A když ve finále Jake oslavně dostane americké občanství a soudce do toho nechá vzlétnout, vzpomněl jsem si při tom na závěr Mac a já - a to rozhodně nebyly dobré vzpomínky. Udělat zrovna z tohohle větší a podstatnější happy end (navzdory tomu, že ani nevíme o tom, že by se Jake nechtěl vrátit) než z toho, že zůstal se svými lidskými kamarády, je prostě nacionalistický patos. Ale co už, asi ani sebelepší konec by mdlou druhou půlku nezachránil. Felidae vyhrálo na plné čáře. Slabé 3*

SPOILERY Dotáhnout pár detailů a bez váhání bych dal plný počet. Takhle se dá časem trochu odhadnout, kdo za všemi vraždami stojí a konec je takový podivně utnutý (btw nechápu - přežil Modrovous nebo ne?), ale jinak mě to naprosto nadchlo. Vlastně je to jen detektivka, akorát ze světa koček, jenže napínavá a mysteriózní už od první scény, se sympatickou hlavní postavou kocourem Francisem, s chytře napsaným scénářem a spoustou slibně rozehraných, dohraných i zdařile do celku propojených motivů, z čehož mě rozhodně nejvíc zaujala podivná sekta. Má to i slušnou animaci, silně připomínající tu od Disneyho (a v určitých detailech obzvlášť), ale "propůjčenou" příběhu pro dospělejší publikum. A němčina se do toho hodí dokonale, když je to celé vlastně o nacismu. Navíc když si do toho připočtu temnější ladění, nemalý počet drsnějších scén včetně brutálních nočních můr, které se funkčně střídají s odlehčenými a vtipnými a vůbec celé vedení děje, tak mi to opravdu hodně sedlo a to ještě víc, než jsem sám čekal. Jen důvod, proč část obětí zemřela těsně po sexu z toho krapet vyšumél, ale třeba mi jen něco uniklo. Tak jako tak jsem si to hodně užil, naprosto přesně se mi to trefilo do vkusu a možná ten plný počet časem dám, až si to nechám projít hlavou. Silné 4*

Předloha pro 8MM, která mi ale přijde slabší než 8MM, jelikož oproti němu jí chybí silnější tah na branku a hlavně ráznější závěrečné "prozření" a zbavení nevinnosti ze světa. Chybí tomu psychologičtější pojetí, které by to vytáhlo ještě výš než je. Jinak je to ale solidně napsaný a atmosférický thriller ze staré školy, který podobně jako 8MM je drsnou procházkou podsvětím a špínou celého světa, která Jakovi změní nadobro život. Maličko to v pár scénách zestárlo, ale jinak je to stále funkční a působivé, takže jsem rád, že jsem to vůbec objevil. Zvlášť, když se to na svou dobu nebálo pár drsnějších (i když spíš hlavně nepříjemnějších) scén. Slabé 4*

Filmů o milostných trojúhelnících je víc než dost a tenhle z nich rozhodně nevyčnívá. Možná mi jen něco uniklo, to se vždycky může stát, ale přišlo mi to utahané, o ničem, nudné a tak moc zaměřené na romantickou složku, že se zde ignorovalo vše ostatní. Trochu mi to nedotaženým chováním postav připomnělo Noc a den od Chantal Akermanové, ale zatímco tam šlo o pocitovou výpověd, kde nesmyslné má svůj určitý smysl, tohle je tradiční film a je prostě jen špatně napsaný. Ani filmařsky to nemá moc čím zaujmout - divné střihy, nesmyslné nadužívání zoomování, zarámování záběrů bez větší invence. A když došlo na závěrečnou scénu, tak jsem během ní pořád doufal, že nebude závěrečná, ale ono jo a když se objevily závěrečné titulky, měl jsem chuť přes celý sál zařvat "A to bylo všechno?". Nejen, že je to utnuté a zkratkovité, ono to (díky slabé psychogií postav) ani nedává moc smysl. Ale mravenci byli metafora, áno? 2*

Tak jsem po půl roce zpátky! V tomhle bizarně animovaném světě... A hnedka jsem si připomněl, jak chytře je ten seriál vystavěný, ale jak moc mě míjí některé jeho humorné prvky ve stylu rapových soubojů či přehnaných reakcí. Tak jako tak chci aspoň druhou sérii dokoukat, když už jsem se k tomu tak triumfálně vrátil. Tehdy mě to i přes pár vyloženě slabých epizod vydrželo bavit a těšit se na další díly dost dlouho, tak třeba se zadaří i tentokrát. A bylo fajn vidět, že už se Anai s Retsuko snesou a dokonce se i přátelí. A zasněný poník se vrací na scénu stejně triumfálně jako můj návrat, takže asi bude co sledovat. Jen jsem si ani po té dlouhé pauze nezvykl na to, že chlap tvoří seriál plný ženských postav a ženských problémů. Ale pitvat se v tom nehodlám. 3*