Mamangam

Jednoznačné zklamání na plné čáře! Nalákán plakáty a ukázkami jsem tomuto malajálamskému historickému snímku nemohl odolat. Miluji filmy ze starý časů a jde-li navíc o Indii a netradiční lokaci k tomu, tak není vůbec co řešit. Příběh o sebevražedných bojovnících, kteří útočí na festival konající se jednou za 12 let, aby navrátili čest svým předkům a panovníkovi, který je pár století mrtev, mi nedával valného smyslu. Při této akci jsou vždy zmasakrováni (útočí beze zbroje proti drtivé přesile), i když nutno podotknout, že si na „druhou stranu“ s sebou vezmou nepoměrně více nepřátel, protože jsou daleko zdatnější v umění boje. Jejich nepřátelé je sice očekávají, ale poslouží jen jako maso do mlýnku a žádnou zvláštní strategií neoplývají. Mají jedinou výhodu - množství! To stačí! Ale dobrá tedy, asi nějaká forma masochistického sportu schovaná za „čest a slávu“ vůči rodu. Celé mi to přišlo jako špatně udělané potemnělé kung-fu drama z Číny a Hong Kongu. Osamělý válečník (mistr bojového umění), marný boj s přesilou, pomsta, výcvik, čest, rodina, bratrství, létá se vzduchem, tragédie střídá tragédii a závěr, o kterém nevím, zda je dobrý, či špatný. Jenže v tomto případě to prostě nefunguje. Příběh sám o sobě, způsob výprávění, logika děje, napětí, atmosféra, sžití s postavami a nějakou vážnější myšlenku si musím raději sám domyslit. Prostě jsem jen sledoval „něco, kde se někdo s někým mlátí“ s přáním brzkého konce. Hudebně je to též nevýrazné, jako ostatně vše ostatní. Hraje se, občas tančí, ale nic nad rámec průměru. Věřím, že to potenciál má, jen se na to musí jinak. No nic... Hodnotím za tři mdlé hvězdy za snahu. Inu, ne vždy se zadaří... (25.09.2022)