Pan Mašinka a Fyzika

Potížemi s fyzikou příhody pana Mašinky vrcholí. Velmi zdařile. Spíš než klasickou grotesku finální epizoda přiomíná A je to (což jsou vlastně také svého druhu grotesky), a to tak silně, že nepochybuji o jeho použití jako šablony pro její vytvoření. S tím ladí, že zatímco v ostatních dílech byl ajeťácký hudební motiv použit vždy až k závěrečným titulkům, tady hudba z legendárního seriálu provází i většinu děje. (Zde budiž konečně řečeno, že šikovný výběr známých či aspoň povědomých hudebních motivů jako doprovodné hudby a jejich přesné umisťování patří k silným stránkám Bujnových filmů.) Zdá se mi, že více a silněji než v jiných dílech je zde užíváno nápaditých záběrů a detailů (nebo prostě momentů "natáčeno hodně z blízka"), ano celá scéna přebírání balíku je z detailních záběrů složena, což jí dodává na síle, napjatosti a mnohoslibnosti pro diváka - je to typická situace náhlého obdržení záhadné zásilky přinesené neznámým doručovatelem. Jak se záhy ukáže, je tato mnohoslibnost klamná, čímž se i v této epizodě alespoň v náznaku projevuje mnou jinde už traktovaná dvoumotivnost jednotlivých epizod. Jako o náznaku něčeho podobného by bylo lze pojednat i o tom, že titulní téma "fyzika" je direktně explikováno teprve v druhé půli, kdy divák buď už dávno zapomněl, jak se epizoda jmenuje, anebo si klade otázku, proč se tak jmenuje. Nyní mu dojde, že také až dosud to vlastně bylo celé o tom. Závěrečný moment (ustrnulý záběr) je přenádherný (mimochodem: černý pes přesně na opačném okraji než černě oděný muž se sem dostal podobným kouzlem nechtěného jako pes do záběru k Tucovi na vojenském hřbitově v Leoneho The Good, the Bad and the Ugly?). Tento závěrečný moment je, nejspíš záměrně, jiného druhu a vyznění než v jiných epizodách, ale obecně platí, že závěr a bezprostřední přechod k tiulkům bývá vždy proveden a načasován mimořádně skvěle, jakkoli začasté jakoby náhle. (21.03.2022)