Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Krátkometrážní
  • Pohádka

Recenze (1 133)

plakát

Volyň (2016) 

"Sláva Ukrajině" v trochu jiných souvislostech. Znělo mockrát, i s heroji. Jest doufat, že až Rusák pochopí, co jsou hranice, půjdou páni Ukrajinci taky do sebe a posvěcené pomníky těch svých zasloužilých prasat zbourají stejně jako Lenina. To jen tak na okraj. A když jsem u okrajů, tak např. linie s esesákem na koni, co rád přijíždí pobejt, je jednou z nemnoha marginálií, které ten stále temnící, situací hlavní hrdinky definovaný kruh perspektivy zbytečně zšišaťují. Tento kruh je ustaven hned na začátku během nádherné svatební scény. Totiž vzápětí, po tomto kruhovém reji, se středobod teprve ustaluje, a sice za šest hektarů. Jsou však scény za horizontem hrdinčiny perspektivy, které do tohoto kruhu patří, obzvláště noční agitačně-iniciační rituály u ohňů. Opravdu to nemohlo začínat lépe než svatbou. A rituál položení hlavy na práh... Asi to mohlo být kratší. Asi si to taky zasloužilo organičtější řešení instruktážních dialogů a monologů, byť v tomto ohledu je na tom Volyň ještě dobře. Asi je třeba zbystřit nad plakátovou dokonalostí kladného organizovaného hrdiny. Asi bych měl dát 4*. Ale dávám pět.

plakát

Jen počkej, zajíci! (1969) (seriál) 

Vždy znovu mě fascinuje sociálním napětím mezi oběma protagonisty zesílený všudypřítomný queer náboj tohoto seriálu. Nepředstavuje-li ovšem zajda stereotyp samičky, jako vlk stereotyp mača. Každopádně je to ta hlavní přidaná hodnota oproti Tomovi a Jerrymu. Potom tematizace tradiční a populární písně ve světě Sovětů. A českému diváku dabingem zvěčnělé Kotěnočkin, Chait, Rusakov,... Samozřejmě sláva Ukrajině.

plakát

Akumulátor 1 (1994) 

Akumulovaný devadesátky. Kdyby měl ze všech filmů Svěrákova syna zůstat jediný, tak tento. Nebo Ropáci.

plakát

W. A. Mozart: Figarova svatba (1998) (divadelní záznam) 

Všechno se domlouvá tajně, pokoutně, intrikářsky, zároveň všichni o všem vědí. Všechno by se snoubilo, kopulovalo, a to multilaterálně, zároveň všechno žárlí. Že se to děje napříč společenskými vrstvami, mezi vládnoucími a ovládanými, je normální. přesto je jednání mezi poddanými a jejich panstvem, jak ho projevují Figaro a spol., možné jen v komedii a i tak mi připadá dost skandální. Ale do Figarovy svatby patří. Hrabě samozřejmě nemohl zrušit tzv. právo první noci, ježto feudální Evropa sotva kdy takové právo znala, a operovat s tím v 18. století jako s něčím takřka současným vypadá už úplně absurdně. Ale do Figarovy svatby patří, a sice jako ústřední prvek. Všechno by kopulovalo, všechno žárlí. Feudální řád a jeho mocenské vazby jsou před zhroucením. Ke vší té spleti má jedna z postav opačnou pohlavní identitu, toho nejroztouženějšího a nejpluralističtějšího milovníka hraje vždy zpěvačka. Vzhledem ke všem až do konce se napínajícím dramatům a záštím přichází závěrečná prosba o odpuštění dramaturgicky nevhod, zbrkle a tudíž nevěrohodně, takže finální všeobecné smíření je jako náhlé vystřízlivění z nějakého zběsilého flámu. Bez kocoviny. Je to velký. Je to mocný. Je to hudba. Je Figarova svatba.

plakát

Rubber (2010) 

Funkčně typického hrdinu to koneckonců má, spoustu věcí, co mají mazlíčci rádi, taky a to konfúzní zpochybnění své nezúčastnenosti snad laskavý divák promine. No dobře, tak nepromine. Tak co třeba ty krásné pohybující se kruhové  průhledy do krajiny. Nebo "no reason" very ending finální scény. Prostě verbal odpad + 58% + přehršle "pseudoněco" v komentářích = spolehlivá záruka kvality a nadhodnoty.

plakát

Námluvy (1995) (TV film) 

Líp to nejde. Jestli, tak leda nějak antiklasicky a to by teda muselo bejt. Lasica je vtělená gogolovština. Na hodnocení nemá vliv, že z mluvené češtiny všech tří nemám šanci poznat v nich Slováky.

plakát

Námluvy (1961) (TV film) 

Pivce miluju, Peška mohu, Chramostovou chci, ale co platno, o 34 let později vznikne nová verze se Slováky, které se toto klasické provedení naprosto nevyrovná. Tamto je úplně jiný level, arci tu máme co do činění s dobově daným způsobem hraní, což zase ale nepodmiňuje, že Chramostová hraje svou postavu jako semetriku, Pešek se typově nehodí a celkově nemáme moc dojem, že jsme na matičce Rusi. Ostatně sláva Ukrajině.

plakát

Spravedlnost pro Selvina (1968) (TV film) 

Jako jo, jenže moje vnímavost pro takové kusy kulminovala asi tak před čtvrt stoletím. Aspoň pokud jde o ty o jednom předem čitelném plánu.

plakát

Třicet jedna ve stínu (1965) 

V úvodu idylka na pražské plovárně, kde dr. Kůrka ale v saku pojídá párek a chvíli vypadá, jako by ho chtěl Burdové nabídnout. Potom se pomalu, postupně, tiše a chladně odhalují posraný životy obou těchto postav. Nechcete-li v hodnocení filmu dopadnout jako R99, je nutno se opravdu soustředit jenom na ně, na Kůrku a Burdovou. Na každého zvlášť. Postava Vorla je vlastně druhořadá, resp. je spíš funkčním prvkem, arci prvořadým a arciže pro něj je ten strašidelný Hrůšův kukuč za výlohou. A pak už jen hlas Kubišky nad Prahou.

plakát

Pan Mašinka a Fyzika (2019) (amatérský film) 

Potížemi s fyzikou příhody pana Mašinky vrcholí. Velmi zdařile. Spíš než klasickou grotesku finální epizoda přiomíná A je to (což jsou vlastně také svého druhu grotesky), a to tak silně, že nepochybuji o jeho použití jako šablony pro její vytvoření. S tím ladí, že zatímco v ostatních dílech byl ajeťácký hudební motiv použit vždy až k závěrečným titulkům, tady hudba z legendárního seriálu provází i většinu děje. (Zde budiž konečně řečeno, že šikovný výběr známých či aspoň povědomých hudebních motivů jako doprovodné hudby a jejich přesné umisťování patří k silným stránkám Bujnových filmů.) Zdá se mi, že více a silněji než v jiných dílech je zde užíváno nápaditých záběrů a detailů (nebo prostě momentů "natáčeno hodně z blízka"), ano celá scéna přebírání balíku je z detailních záběrů složena, což jí dodává na síle, napjatosti a mnohoslibnosti pro diváka - je to typická situace náhlého obdržení záhadné zásilky přinesené neznámým doručovatelem. Jak se záhy ukáže, je tato mnohoslibnost klamná, čímž se i v této epizodě alespoň v náznaku projevuje mnou jinde už traktovaná dvoumotivnost jednotlivých epizod. Jako o náznaku něčeho podobného by bylo lze pojednat i o tom, že titulní téma "fyzika" je direktně explikováno teprve v druhé půli, kdy divák buď už dávno zapomněl, jak se epizoda jmenuje, anebo si klade otázku, proč se tak jmenuje. Nyní mu dojde, že také až dosud to vlastně bylo celé o tom. Závěrečný moment (ustrnulý záběr) je přenádherný (mimochodem: černý pes přesně na opačném okraji než černě oděný muž se sem dostal podobným kouzlem nechtěného jako pes do záběru k Tucovi na vojenském hřbitově v Leoneho The Good, the Bad and the Ugly?). Tento závěrečný moment je, nejspíš záměrně, jiného druhu a vyznění než v jiných epizodách, ale obecně platí, že závěr a bezprostřední přechod k tiulkům bývá vždy proveden a načasován mimořádně skvěle, jakkoli začasté jakoby náhle.

Reklama

Reklama