Adam Bernau

S Vitáskem v prvomájovém průvodu, brácha na schůzi, jednička z občanské výchovy. A co teda bude k večeři?

Zdá  se, že jsem tady jediný, komu ty vtipné hrátky s jakože kazem vadí. A to dost. A protože tomu jako vždy rozumím líp než všichni tvůrci dohromady, navrhuju udělat fanfilm, v němž clona "vykazovaného" dění bude dějovou linii dotvářet důsledně, ba ji i přebírat, a z originálu všechny ty pitominky včetně zvukových efektů odstranit. K zazdění tohoto velepěkného filmu, v němž Dikaiarchos slyší "klokotat cosi punkevního", přece úplně postačil informační titulek na začátku. Za trest jen čtyři, ale na výlet s Ony bych samozřejmě jel.

Obsazení skvělý, následná smršť rozhovorů s Kolaříkem očekávatelná, brňáckost nenásilně podaná např. i v půvabném železničářském úvodu 7. dílu. Bezkolečkovost Dobrého rána má silné plus v absenci neživotných šustivých dialogů a naivních typizací, mínus pak v samoúčelnosti hoven v kabelce, rutinních kuřeb na pracovišti apod.  Vlastně v žádném dílu nesmí chybět nějaký dějově výrazný buď fekální nebo oplzlý motiv. Samoúčelné je to ale možná jen zdánlivě, mámť tu venkoncem podobný zážitek jako s dejvičáckým Dabing street, totiž  divácké rozpaky v průběhu a náhlé vyjevení smyslu celku v posledních (zde dvou) dílech. Vyjevení jaksi nehmatné a éterické, dodávám pro případ, že by nějaký všetečka po mně chtěl toho smyslu výklad.

A_Fish tvrdí, že jsem jediný na planetě, kdo nezná Top Gear. A vidíte, nikdo to nehodnotil.

Možná až ještě víc zestárnu, budu to vidět jinak, ale zatím mi pořád ještě připadá ta finální scéna z Valérie trochu trapná a celé Jirešovo opus magnum shazující. Hezká, to je, to nemohu říct. A tak nepřekvapuje, že právě tato scéna na Burtona zapůsobila tak mocně, že se jí nechal inspirovat pro finále jednoho ze svých filmů. A že v jeho případě finální scéna, jakož i celková pointa, proběhlý film netoliko shazuje, nýbrž dokonale posírá. A to jde prosím o jediný Burtonův film, který opravdu stál za vidění. Z nějakých šesti nebo sedmi, aby nikdo nemohl říct, že jsem tomuto obdivovanému tvůrci nedal dost velkou šanci. Síla Velké ryby tkví především v nejednoznačnosti, v nejasnosti, s níž je divákovi přijímat Edwardovy historky. Jak se jeho povídačky mají ke skutečnosti? Co je nakonec svět, v němž žijeme? Vícerozměrný motiv "velké ryby" (s nímž Burton pracuje velmi pěkně) se z tohoto hlediska jeví jako kruciální archetyp, s nímž konfrontováni nahlédáme, že se před námi otvírá dimenze mýtu. Odkouzlení jako demaskování jakési osobní mytologie bych autorovi nevyčítal - kdyby bylo nějakým způsobem provedeno. Místo toho, místo čehokoliv, nás principál Burton jen nabádá: Tak a teď tomu milému mluvkovi s bujnou fantazií dojatě zatleskáme. Bez tohoto tributálního finále bych si filmu Big Fish mohl vážit. Takhle, bohužel.

Chci víc.

Asi dík za rýpnutí do mých problémů s relevancí sebeprznících osob. Pavel Bobek saves the day.

Schmid otvírá, Císler vládne a Wimmer nebude daleko. Frej jako nikdy, Synková jako vždy, Poloczek skokan roku, Šolc na cenu Týtý. A jde o jedna, dvě... no o moc. Nejvíc. I když úvod je rozhodně víc.

Nehraje, prostě je, aneb jak jsem pochopil, proč je Balzerová nejmilovanější herečkou českého lidu. A pokud jde o Vejdělka, vzbuďte mě zase za 20 let. Anebo mě radši vůbec nebuďte. Stačí přečíst mi pár Psáno životem z Chvilky pro tebe a k tomu pustit nějaká propagační videa cestovních kanceláří a humanitárních organizací. Bez Muchowa, prosím. (Čtěte: Matty, xxmartinxx, Djoker.)

Rašín jako superchlapák? U mě dobrý. Nevzpomínám si, že bych měl od doby jeho pravého opaku Luňáka z Vetchého takový požitek. Že je to v rámci povrchně líbivého (a hagiografického, jak výstižně podotýká raroh) medailonu bez svébytné kvality, mě netrápí, neboť kde není očekávání, není zklamání. Ale prosím, aspoň ve filmech odehrávajících se před 100 lety mě netýrejte tím invazivním plevelem "pokud" všude tam, kam v čemkoli jazykově příčetném patří prosté když, jestli, -li.