Recenze (1)
Krajiny a postavy je snímek založený na obrazech z letního dne a na hudbě, která se jen v pár chvilkách nechá vystřídat bzučením hmyzu a hlučným jezem. Léto, obloha skoro bez mráčku a teplo takové, že čtyři hlavní postavy vidíte v polohách tak statických, že byste je mohli namalovat. Muž stojí u okna své pracovny nebo sedí s novinami na klíně. Mladá žena celou dobu hraje na piano známou skladbu Erika Satie Trois gnossiennes. Mladá dívka sice vstane z pohovky a odejde k řece, ale stará žena, babička, je opět jen statickým modelem pro kameru. Že má Piavoli blízko k malířství, je zjevné z komponování obrazu i z ulpívání kamery nejen na krajině a postavách, taky na věcech prozářených sluncem nebo vytvářejících světelné efekty. Vizuál má blízko k atmosféře obrazů romantiků. Promítne se mi třeba J. Mánes nebo Purkyně... Nikdo nemluví a mluvit nemusí. Film je sdělný. Je obrazem léta, téměř upoutávkou na teplo a klid. ()