Josef Čapek, autor celosvětově užívaného slova „robot", se narodil 23. března roku 1887 v Hronově. Byl český malíř, spisovatel, grafik, fotograf a ilustrátor. Patřil mezi zakladatele Skupiny výtvarných umělců. Působil jako člen Spolku výtvarných umělců Mánes a poté ve skupině Tvrdošíjných. S Národním divadlem v Praze, Státním divadle Brně a Městským divadlem na Vinohradech spolupracoval jako jevištní výtvarník. S žurnalistikou začínal u Národních listů. Mezi lety 1921 a 1939 byl redaktorem a výtvarným kritikem v Lidových novinách. Jako redaktor působil také u časopisů zabývajících se uměním, ve kterých přispíval i jako karikaturista. Kvůli protifašistické činnosti byl vězněn v koncentračních táborech, naposledy v Bergen – Belsenu, kde také roku 1945 zemřel.
Narodil se v rodině lékaře. Měl starší sestru Helenu a mladšího bratra Karla. Své dětství prožil v Malých Svatoňovicích u Trutnova, roku 1890 se rodina přestěhovala do Úpice a od roku 1904 žil Josef Čapek již natrvalo v Praze, kde zahájil i svou uměleckou tvorbu.
Začínal v roce 1910 – uskutečnil první výstavu svých obrazů. Také spolupracoval s bratrem Karlem na literatuře – prvními výsledky jejich spolupráce byly dvě knihy próz Zářivé hlubiny a Krakonošova zahrada, poté vznikla jejich první divadelní hra Lásky hra osudná. Bratři Čapkové uskutečnili cestu po Evropě, konkrétně v Paříži se Josef věnoval studiu domorodého umění Afriky a Oceánie, poznatky pak zpracoval do svého prvního samostatného literárního díla. V roce 1913 začal rozvíjet svou malířskou tvorbu. Jeho nejznámějším obrazem je Ženský akt malovaný v kubistickém stylu. Jako malíř se věnoval tématům ze společenské spodiny, která budila strach a hrůzu. Roku 1924 se uskutečnila v Domě umělců největší výstava s jeho obrazy – k prohlédnutí zde bylo 226 malířských děl. Je znám také pro tvorbu knižních obálek. Za charakteristické pro Josefa Čapka se považují obálky ke knihám jeho bratra, popřípadě sestry. Mimo jiné vytvořil obálku ke knize Pásmo od Apollinaira či Ať žije nový život a Horký van od Neumanna. Často ilustroval knihy pro děti. S bratrem Karlem spolupracoval také na divadelních hrách, z nichž nejznámější je Ze života hmyzu. Jako spisovatel se proslavil knihou pro děti Povídání o pejskovi a kočičce, fejetony Ledacos a Umělý člověk a knihou o výtvarné teorii Umění přírodních národů. Posmrtně byly vydány dvě knihy poezie, které sepsal v koncentračních táborech, Básně z koncentračního tábora a Psáno do mraků.
9. září 1939 začal po jeho zatčení gestapem život v koncentračních táborech. Prvně byl umístěn v Mnichově v táboře Dachau, kde pobýval do 26. září, kdy byl převezen do Buchenwaldu. Od roku 1941 maloval rodokmeny příslušníků SS v malířské a písmomalířské dílně. O rok a půl později byl přemístěn do Sachsenhausenu, kde potají překládal anglickou, norskou a španělskou poezii. Vytvořil zde také rozsáhlou báseň Za bratrem Karlem. Nakonec byl 25. února 1945 převezen do tábora v Bergen-Belsenu, kde krátce před osvobozením zemřel na následky skvrnitého tyfu. Jeho symbolický hrob se nachází na Vyšehradském hřbitově v Praze.
O životě Josefa Čapka byl natočen film Člověk proti zkáze. Roli Čapka ztvárnil herec František Řehák.
Pavla "Palvinie" Binarová
