Franco Maresco

Franco Maresco je v Itálii známý svými kritickými a sarkastickými filmovými a televizními produkcemi.

Franco Maresco zahájil spolupráci s Daniele Ciprì v roce 1986, kdy společně vytvářeli klipy a experimentální kraťasy pro televizní stanici „Cinico TV“ v Palermu. Natočili sérii 49 černobílých kraťasů Rai 3, v nichž groteskním, komickým a vizionářským stylem zobrazovali běžný život předměstí Palerma. Spolupráce jim fungovala natolik, že pro tuto dvojicí italských scenáristů a režisérů se vžilo pojmenování Ciprì & Maresco. V roce 1990 on i jeho parťák Daniele Ciprì obdrželi Aristofanovu cenu za satirickou tvorbu.

Jeho pole působnosti má širokou škálu ve filmové branži, kde působil jako filmový režisér, scenárista, filmový producent, střihač a jako zvukař pro film Cani (1992). Franco Maresco režíroval i celovečerní film jako Totò che visse due volte (1998), který vzbudil rozruch, když ho italská vláda dočasně zakázala. Po třetím filmu Il Ritorno di Cagliostro (2003), což byl dokument o komediálním duu Franco Franchi a Ciccio Ingrassia, se tento tvůrčí pár se rozdělil, aby se každý mohl věnovat svým sólovým projektům.

Po jeho odloučení od Daniele Ciprìho se v roce 2014 objevil jeho sólový debut Belluscone, una storia siciliana, který byl na 71. filmovém festivalu v Benátkách oceněn zvláštní cenou poroty. Film osvětluje vztah mezi státem a mafií v Itálii.

Následovalo ještě pár krátkometrážních dokumentů jako Gli uomini di questa città io non li conosco (2015) a La mafia non è più quella di una volta (2019). Ale vesměs se jedná už o minimum nové tvorby oproti začátkům a spolupráci s Danielem Ciprìm.

Zetwenka