V mládí působil v souboru divadla Urania v Praze-Holešovicích. Po zániku tohoto divadla a ukončení vysokoškolských studií však v padesátých letech zaměnil divadelní prkna za školní stupínek a působil jako obávaný středoškolský profesor matematiky, fyziky a jaderné fyziky. Divadlu se věnoval už jen příležitostně až do půle šedesátých let jako člen holešovického ochotnického spolku a spolu s bratrem Gustavem i autor několika her, např. Ani bílé plachty nespatřím či Nový den, silně ovlivněných severskou dramatikou. K herectví se znovu vrátit až po odchodu do důchodu, kdy si filmoví a televizní režiséři záhy všimli jeho schopností a začali ho ve velkém obsazovat do nejrůznějších epizodních rolí. K nezapomenutelným (a to nejen pro jeho bývalé studenty) patří například jeho podání hluchého velitele dělostřelectva ve skeči dvojice Kaiser-Lábus.
ČSFD.cz