Léon Zitrone

Léon Zitrone patří k legendám francouzské televizní žurnalistiky, a přestože nebyl rodilým Francouzem, vypěstoval si dokonalou a libozvučnou francouzštinu, která mu pomohla k dlouholeté popularitě. Byl oblíbeným komentátorem prestižních sportovních akcí i moderátorem kulturních událostí a svou oblibu zúročil také v řadě filmů, kde většinou hrál sám sebe.

Narodil se v Petrohradě, odkud s rodiči v roce 1920 uprchl do Francie. Kromě rodné ruštiny zvládl dokonale studium francouzštiny, nadání pro jazyky osvědčil i dobrou znalostí angličtiny a němčiny. Za druhé světové války byl povolán do armády a v roce 1940 získal Vojenskou medaili za statečnost. Po válce postgraduálně studoval žurnalistiku a od roku 1948 působil v rozhlase, krátce nato se stal jednou z tváří začínajícího televizního vysílání. Brzy se stal ikonou jako dlouholetý moderátor televizního zpravodajství, uplatnění našel i v zábavných a soutěžních pořadech.

Pro první program francouzské televize komentoval Léon Zitrone řadu významných společenských a sportovních akcí. Osmkrát to byly Olympijské hry, šestkrát Tour de France. Téměř dvacet let svým hlasem pravidelně provázel také slavnostní vojenskou přehlídku v den francouzského státního svátku Francie (14. července). Moderoval také korunovaci britské královny Alžběty II. nebo televizí přenášené pohřby významných státníků, například Winstona Churchilla nebo Charlese de Gaulla. Ostatně právě francouzský prezident de Gaulle, ačkoliv se vždy těšil obrovské popularitě, si jednou posteskl: „Léon Zitrone je v téhle zemi známější než já."

Co se týče spolupráce s filmem, sluší se připomenout Zitronovu hlavní roli v sovětsko-francouzském polodokumentárním filmu LEON GARROS HLEDÁ PŘÍTELE (Leon Garros iščet druga, 1961) italského režiséra Marcella Pagliera. V mnoha dalších filmech se pak Zitrone objevil v roli sebe samotného, připomeňme několik filmů s Jeanem Gabinem (GENTLEMAN Z EPSOMU – Le gentleman d'Epsom, 1962; PAŠA – Le pacha, 1968), v Gabinově posledním filmu SVATÝ ROK (L'année sainte, 1976) zazněl pouze jeho hlas. Objevil se i v několika komediích, po boku dobově populární skupiny Les Charlots se mihnul jako francouzský špión ve filmu POLIBKY Z HONGKONGU (Bons baisers de Hong-Kong, 1975), v dalším filmu s Les Charlots hrál opět již sám sebe (BAŽANTI A CIZINECKÁ LEGIE – Et vive la liberté, 1978). Po boku Pierra Richarda se mihnul jako konferenciér na večírku v komedii RÁNA DEŠTNÍKEM (Le coup du parapluie, 1980).

Pracovní poměr ve francouzské státní televizi ukončil Léon Zitrone v roce 1981, i v následujících letech ale ochotně reagoval na nabídky k dalšímu příležitostnému moderování. Jeho kariéra vyvrcholila v roce 1988, kdy byl dekorován řádem Čestné legie. Léon Zitrone zemřel v Paříži v den svých 81. narozenin 25. listopadu 1995 po krátkém pobytu v nemocnici na následky krvácení do mozku. Se svou manželkou Jacqueline Connan žil bezmála půl století a měli spolu tři děti.

Pavel "argenson" Vlach