foto

Corrado Pani

  • nar. 4.3.1936
    Řím, Itálie
  • zem. 2.3.2005 (68 let)
    Řím, Lazio, Itálie

Biografie

Corrado Pani obsáhl ve své herecké dráze film, televizi, divadlo, značnou část svých aktivit zasvětil také dabingu. Původ měl sice na Sardinii, ale narodil se v Římě, kde krátce po druhé světové válce začínal jako rozhlasový herec v Rádiu Vatikán. Tady účinkoval v programech pro děti, na nichž se podílel i autorsky, moderoval také oblíbené dopolední pořady pro ženy. První zkušenosti s dabingem mu přinesly velké příležitosti u amerických animovaných filmů PINOCCHIO (1940) a PETER PAN (1953).

Divadlo začal Corrado Pani hrát v roce 1951 a odehrál desítky vedlejších rolí v dramatech i komediích domácích i světových autorů, krátce nato zahájil i svou bohatou spolupráci s filmem. Debutoval menší úlohou ve filmu ULIČKA NADĚJE (Il viale della speranza, 1953), zmínku si pak zaslouží Viscontiho BÍLÉ NOCI (Le notti bianche, 1959). Luchino Visconti ostatně stál i u prvních Paniho úspěchů v divadle (Millerova hra Pohled z mostu). Na přelomu 50. a 60. let odehrál Corrado Pani několik velkých rolí ve filmovém žánru sandálu a meče (HERODES VELIKÝ – Erode il grande, 1959; HROBKA KRÁLŮ – Il sepolcro dei re, 1960), objevil se i ve válečných filmech (POD DESETI PRAPORY – Sotto dieci bandiere, 1959; DEN LVŮ – Un giorno da leoni, 1961).

Počátek šedesátých let byl obecně pro Paniho érou velkých úspěchů, exceloval na divadelních jevištích a v roce 1960 obdržel prestižní cenu Stříbrná maska, několika menšími rolemi pronikl i do zlatého fondu světové kinematografie (ROCCO A JEHO BRATŘI – Rocco e i suoi fratelli, 1960; DĚVČE SE ZAVAZADLEM – La ragazza con la valigia, 1961). Začal spolupracovat i s televizí a tady získal velkou popularitu jednou z hlavních rolí v seriálu BRATŘI KARAMAZOVI (Il fratelli Karamazoff, 1969). Kromě divadla, filmu a televize se Corrado Pani začal prosazovat také v dabingu, namlouval nejen zahraniční herce v italských filmech, ale i řadu slavných snímků z americké nebo francouzské produkce.

V roce 1959 se oženil s dnes již zapomenutou herečkou Renatou Monteduro, ještě v průběhu manželství se ale v šedesátých letech sblížil s populární zpěvačkou Minou (*1940; vlastním jménem Mina Mazzini) a jejich vztah značnou měrou zaměstnával v té době bulvární média. Jejich syn Massimiliano Pani (*1963) je dnes uznávaným hudebním skladatelem.

V sedmdesátých letech poklesl význam Corrada Paniho jako filmového herce, nadále ale hrál výrazné vedlejší role v různých žánrech, připomeňme například Bologniniho film AFÉRA PROFESORA MURRIHO (Fatti di gente per bene, 1974), nové úspěchy mu přinášelo divadlo, díky němuž se v pozdější době před kamerou prakticky přestal vyskytovat. Velké příležitosti mu nabídl shakespearovský repertoár (Král Lear, Julius Caesar, Kupec benátský), exceloval ale také v ruské klasice a s Čechovovým Rackem procestoval v letech 1998-2000 celou Itálii. Ve filmu se objevil po dlouhé třináctileté přestávce (PINOCCHIO, 2002) v menší roli soudce.

Po rozvodu s první manželkou a rozchodu s přítelkyní Minou se Corrado Pani v roce 1997 oženil podruhé s Nadiou Strebernik (známou dnes jako Nadia Pani). Jeho hereckou kariéru završila prestižní divadelní cena Premio Gassman za celoživotní dílo (2005). V této době již delší dobu trpěl zdravotními problémy a zemřel v Římě 2. března 2005 krátce před svými 69. narozeninami.

Pavel "argenson" Vlach

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky