Biografie
Hugo Kraus se narodil 28. února 1894 v Martínkovicích do chudší rodiny kočího. Po studiích na nižším gymnáziu a hospodářské škole odešel na rozhraní let 1912 – 1914 zdokonalovat své herectví a zpěv ke kočovným divadelním společnostem (například u Bedřicha Jeřábka). Roku 1914 přišel už definitivně do Prahy a stal se třínedělním členem sboru Divadla na Vinohradech.
Následně setrval jako člen Arény na Smíchově a poté jako operetní herec – mladokomik a režisér prošel pohostinsky řadou operetních scén Uranie, Vinohradské zpěvohry, Rokoka, nuselského Tylova divadla, Velké operety, karlínské Operety aj. A nakonec se stal jednou z hlavních hvězd nově vzniklé Velké operety (1929 – 1945).
Ve Velké operetě působil zároveň jako obchodní tajemník (1929 – 1934) a nakonec i jako ředitel (1934 až 1945). Během tohoto angažmá hostoval i ve Varieté v Karlíně (1936 – 1937). Není bez zajímavosti, že po osvobození, když už byla opereta systematicky likvidována, převzal po neúspěšném řediteli Antonínu Holzingerovi finančně a ekonomicky vyždímanou karlínskou Komickou zpěvohru (jaro 1947 až březen 1948).
Hugo Kraus zde omezil všechny finanční náklady, snížil umělecký soubor a proti plánu zaváděl opět klasické operety. Proto byl krátce po únoru 1948 z funkce odvolán. Po těchto velmi těžkých zkušenostech na další uměleckou divadelní dráhu rezignoval.
Až do odchodu na odpočinek zůstal jako hlavní vedoucí Půjčovny krojů a masek služby Lidové tvořivosti v Praze I. (1949 – 1956). Hugo Kraus si jako operetní herec a zpěvák zakládal na svém atraktivním zevnějšku, hlasovém fondu a hereckém projevu. Často přetvářel muže scestovalé, světáky, komické floutky, milovníky, hrdiny a komedianty. Největší úspěchy zažil v operetách moderních a soudobých.
Jeho partnerkami byly tehdejší nejvýraznější operetní subrety (například známá Slávka Tauberová). Jako režisér se zaměřoval na klasické a divácky úspěšné operety, frašky a bulvární komedie. Hugo Kraus byl znám i tím, že v roce 1936 krátce přijal do Velké operety oblíbenou pěveckou skupinu Setleři. I když nebyl zdatným filmovým hercem, do historie českého divadla vstoupil jako herec, režisér a ředitel.
U českého filmu začínal těsně po vzniku Československa a celkem v něm přetvořil sedm menších a též větších (dokonce i zásadních) postav. V úplných začátcích začínal hlavně jako milovnický a hrdinský muž v dnes už nedochovaných snímcích režiséra Vladimíra Binovce a jeho výrobní filmové společnosti Wetebfilm.
Úplně poprvé se zjevil v romantickém dramatu DÉMON RODU HALKENŮ / DÉMON RODU HRABĚTE Z HALKENŮ (1918) se Suzanne Marwille. O rok později i v dobrodružném dramatickém westernu (vůbec jeden z prvních v české kinematografii) TITIMEKŮV NÁHRDELNÍK (1919) s režisérem Václavem Binovcem v kreaci v Americe dlícího českého vystěhovalce.
Ještě týž rok byl mladým mužem v komedii BOBY NESMÍ KOUŘIT (1919) režiséra Přemysla Pražského a výrobní firmy Pojafilm. Snímek podle námětu a scénáře Vladimíra Slavínského (se stavbami Přemysla Pražského a s kameramanem Svatoplukem Innemannem) je nedochován, neznáme ani jeho obsah a jediné co víme je, že se po boku Hugo Krause v projektu předvedl i herec Josef Vošalík.
Dva roky poté opět navázal spolupráci s Václavem Binovcem a Wetebfilmem. Ve dvojdílné komedii IRČIN ROMÁNEK I. a II. (1921) se filmovým divákům představil jako přítel úředníka Lexy (Lexa Jarošín) Jenda (druhý díl se taky někdy nazýval jako IRČA V PENSIONÁTU).
Po jedenácti letech přišel i do styku s českým zvukovým filmem. Bohužel, filmové herectví (na rozdíl od toho divadelního) nebylo jeho silnou stránkou. Nejdříve byl v menší postavě ředitele hotelu v komedii Svatopluka Innemanna s Jindřichem Plachtou v titulní úloze SŇATKOVÁ KANCELÁŘ (1932). A celou svoji filmovou práci ukončil titulní postavou z nevěry podezřelého profesora Jaromíra Sedláčka ve frašce režiséra Leo Martena RŮŽOVÉ KOMBINÉ (1932).
Dnes už zapomenutý podprůměrný snímek je zajímavý faktem, že se interiéry natáčely v ateliérech Gaumont ve francouzské Nice. A zbylých dvacet devět let se už před filmové kamery nevrátil. Ojediněle se uplatnil v rozhlase a gramofonových deskách. Hugo Kraus zemřel v úplném zapomenutí 8. listopadu 1961 v Praze ve věku sedmašedesáti let.