Karel Hruška

Operní pěvec Karel Hruška se narodil 14. června 1891 v Plzni. Nejdříve se vyučil obchodním příručím, ale skvělý hlas ho „donutil“ ke studiu v Praze u známého tenoristy Národního divadla Richarda Figara (1909), v rodné Plzni u Josefa Branžovského (1914) a ještě za svého působení na prknech Národního divadla se ještě více zdokonaloval u pěvce Emila Buriana. Už od mládí hostoval u ochotnických souborů a na studentských slavnostech na Plzeňsku.

Jedenáctého dubna 1911 ale zaskočil v roli Beppa v „Komediantech“ na prknech Městského divadla v Plzni. Vedení divadla zaujal natolik, že byl zanedlouho přijat do operetního a operního souboru tohoto divadla (1911 – 1919). Na popud Karla Kovařovice ze září 1917 hostoval 11. srpna 1918 v Národním divadle jako Vašek v „Prodané nevěstě“ (byla to jeho plzeňská populární postava), a později ještě jako Vojtěch v Blodkově „V Studni“, Šťáhlava ve Smetanově „Libuši“ a jako Vítek v další Smetanově opeře „Dalibor“. Nakonec byl do operního souboru pražského Národního divadla angažován (1919 – 1955), z něhož odešel až po třiceti šesti letech na odpočinek.

I po odchodu do penze v Národním divadle ještě dva roky hostoval. Hostování se věnoval už dříve, př. ve smíchovské Aréně (1921), v Národním divadle v Brně (1924), v pardubickém Východočeském divadle (1928), na Kladně (1929), v Plzni (1929, 1946) či ve Vinohradské zpěvohře (1929). Nejprve byl Hruška obsazován do rolí lyrických a dramatických (nebyl ale pěvcem titulních tenorových rolí). Měl dobře školený, lahodný, tenorový a jasný hlas značné zvučnosti. Ten se ustálil na obor Buffo – tenora pro epizodní postavy.

Neprosazoval se v komických rolích (jeho Vašek v „Prodané nevěstě“), ale jeho životní a neslavnější operní rolí byl part principála komediantů v již zmíněné Smetanově „Prodané nevěstě“, kterou v rozmezí 20. až 50. let zazpíval více jak 1000krát!. Účinkoval v operách Dvořáka, Fibicha, Foerstra, Martinů, Janáčka, Smetany, Jeremiáše, Křičky aj. (např. „Tajemství“, „Jakobín“, „Boris Godunov“, „Debora“, „Vojcek“ atd.) Příležitostně se objevil i ve zpívaných baletech a pantomimách.

Do kinematografie vstoupil symbolicky ve své nejslavnější postavě principála komediantů v němém zpracování PRODANÉ NEVĚSTY (1913) Maxe Urbana, jež se natáčelo v přírodním divadle v Šárce. Film se však nedochoval, ale přesto máme možnost i dnes shlédnout Hruškovu kreaci a hlas v této úloze ve zvukovém zfilmování Václava Innemanna, Jaroslava Kvapila a Emila Pollerta z roku 1933.

Hruška byl také právoplatným filmovým hercem. Což potvrdily 20., 30. i 50. léta. Ve 20. letech ještě sehrál krejčího Nitku v pohádce Svatopluka Innemanna ČERVENÁ KARKULKA (1920), kde titulní úlohy babičky a Karkulky utvořila režisérova matka Ludmila Innemannová a manželka Zdena Kavková, herce Kašku v Innemannově životopisném snímku JOSEF KAJETÁN TYL (1925) s vynikajícím Zdeňkem Štěpánkem v titulní postavě českého buditele, kočovníka a herce Josefa Kajetána Tyla a mastičkáře Angrešta v komedii PODSKALÁK (1928) herce a režiséra Přemysla Pražského.

Tyto role však byly rozsahem velmi malé a ve 30. letech se umělec dočkal, kromě principála v PRODANÉ NEVĚSTĚ, opět malinké úložky strážníka ve Svitákově zamotané komedii TŘETÍ ZVONĚNÍ (1938) s Theodorem Pištěkem, Miladou Gampeovou, Karlou Oličovou, Oldřichem Novým a Václavem Tréglem v titulních rolích. Jak vidno, Karlu Hruškovi ani nestálo zato navštěvovat filmové ateliery, které mu nedokázaly nabídnout větší a lepší příležitosti.

A jen 50. léta mu dala v pokročilém věku další možnosti: byl poštmistrem v Kubáskových ZVONECH Z RÁKOSU (1950), zpívajícím harmonikářem v nepříliš lichotivém budovatelském dramatu Karla Steklého ANNA PROLETÁŘKA (1952) s Marií Tomášovou a starším pánem v dětském DOBRODRUŽSTVÍ NA ZLATÉ ZÁTOCE (1955).

Naposledy se před filmovými kamerami objevil jako titulní protagonista Mareš v osvětovém snímku TRAMPOTY PANA MAREŠE (1956) Josefa Vácha. Ještě mj. účinkoval v dokumentu o humusu V ČEM TO VĚZÍ (1956). Exponoval se v rozhlase („Prodaná nevěsta“) a získal titul Zasloužilého umělce (1953). Tenorista „jedné role“ Karel Hruška zemřel v poklidu 17. října 1966 v Praze ve věku sedmdesáti pěti let.

Jaroslav "krib" Lopour