Jiří Sedláček

Jiří Sedláček se narodil jako Antonín Cihlář 26. března 1899 v Praze. Těsně po vzniku republiky se hned stal operetním a šansonovým zpěvákem (na první štaci ještě jako Jiří Slavík) v kabaretu Lucerna Karla Hašlera (1919).

V letech 1919 – 1921 se uvedl jako člen Červené sedmy, jehož kolegové mu hned vybrali umělecký pseudonym Sedláček. Jako oblíbený operetní milovník se stal členem Varieté (1921 – 1924), Rokoka (1924), Arény na Smíchově (1924 – 1930), Malé operety na Vinohradech (1930 – 1933) a jako pěvec, režisér a zejména ředitel působil na prknech nuselského Tylova divadla (1933 – 1945).

Divadelní kariéru zakončil jako zpěvák náchodského Oblastního divadla českého severovýchodu (1945 až 1947). Po jeho zrušení se už na jiných scénách neuplatnil, protože jako bývalá hvězda se nemohl uplatnit v době, která operetu systematicky likvidovala. Zbytek života dožil v ústraní.

Jiří Sedláček byl, jak to označoval i Jiří Červený, „velmi pohledný tenorista", jenž se i bez uměleckého vzdělání vypracoval v dobrého operetního milovníka, světáckého a bonvivánského typu, s milým tenorovým hlasem a vždy elegantně gentlemanským chováním i vystupováním. Všechny tyto herecké dispozice mu zajistily nevídaně velkou popularitu u nejprostšího operetního publika.

Jako ředitel Tylova divadla v Nuslích protěžoval ve svém divadle hlavně českou původní operetu, ke které se několikrát postavil i jako režisér. Jeho popularitu využil i několikrát film. Pro něho se jistě nejplodnější dobou stalo němé období 20. let.

Po debutu herce divadelní společnosti v dramatu Josefa Rovenského KOMEDIANTKA (1920) si do poloviny dvacátých let sehrál malíře Janko Gahuru v PLAMENECH ŽIVOTA / RÁJ A PEKLO BOHÉMY (1920) Václava Binovce, vůdce skautů v dnes již nedochované komedii Jana Justa – Rozvody DĚVČATA, VDÁVEJTE SE! (1921), mladého Rudyho v ZÁVĚTI PODIVÍNOVĚ (1923) české režisérky Zet Molas, zahradníka v Kubáskově snímku JINDRA, HRABĚNKA OSTROVÍNOVÁ (1924) a Hanuše Mertena v Kokeislově melodramatu PARNASIE (1925).

Ve druhé polovině oněch dvacátých let si mohl do konce němého filmu přetvořit Tarnera v Kolárově ŘINĚ / TŘI LÁSKY ŘINY SEZIMOVÉ (1926), spisovatele Járu Kvítka ve Slavínského komedii NA LETNÍM BYTĚ (1926), podvodného Ing. Richarda Romanovského v LÁSKÁCH KAČENKY STRNADOVÉ (1926) Svatopluka Innemanna, nápadníka Irči (Růžena Hofmanová) v komedii režiséra Václava Binovce IRČA V HNÍZDEČKU (1926), MUDr. Mrázka v melodramatu SEXTÁNKA (1927) Josefa Medeotti – Boháče, zpěváka v baru ve filmu Z LÁSKY (1928) Vladimíra Slavínského a mladého světáka v dalším dramatu Josefa Medeotti – Boháče HANBA (1929). Řada těchto filmů je dnes filmovými historiky pokládána za ztracené...

Zvuková éra mu už více možnosti nedala, než čtyři menší či větší úložky ševcova syna (Josef Rovenský) Jeníka Kroutila v Innemannově hudební komedii FIDLOVAČKA (1930) na motivy stejnojmenné slavné legendární hry Josefa Kajetána Tyla, poručíka Štěpána Dolana v (opět nedochovaném) dramatu podle skutečné události AFÉRA PLUKOVNÍKA REDLA (1931) Karla Antona s Emilem Arturem Longenem v titulní úloze a synovce Járu Doubka v komedii TISÍC ZA JEDNU NOC (1932) Jaroslava Sváry s Olgou Augustovou, Marií Grossovou, Theodorem Pištěkem, Růženou Šlemrovou, Arnem Veleckým, Karlem Faltysem, Jiřím Steimarem, Bedřichem Bozděchem a Luigi Hofmanem.

O tři roky později ho filmové kamery zaznamenaly naposledy, v reklamním snímku NAŠI HERCI CO BY POULIČNÍ ZPĚVÁČCI (1935) Ludvíka Guby byl zpěvákem. Dalších dlouhých dvacet šest let se v české kinematografii nezjevil.

Vydatně spolupracoval s rozhlasem (vypravěč ve „Třech mužích se žralokem" Jaroslava Haška režiséra Marka Pivovara nebo prof. Dr. Václav Bulfínek v operetě „Na tý louce zelený" 1939 Václava Špilara a Járy Beneše).

Jeho filmovou a divadelní partnerkou několikrát byla i bývalá manželka Marie Grossová (1902 – 1972), která často vystupovala i pod manželovým jménem jako Mary Grossová – Sedláčková. Jiří Sedláček zemřel v naprostém poklidu a bohužel i v zapomenutí 25. června 1961 v Praze už ve věku dvaašedesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour