Mariana Hellerová

Mariana Hellerová se narodila 5. srpna 1888 (podle některých pramenů rok 1878) v Praze jako Marie Hellerová do rodiny spisovatele, novináře a politika Serváce Bonifáce Hellera (1845 – 1922). V roce 1901 začala svoji kariéru jako hostující herečka ve Švandově divadle a Uranii. Následně vystupovala s ochotníky v Klatovech a Jilemnici, odešla do Vídně, kde kromě hraní též absolvovala v letech 1903 až 1904 Konzervatoř. Díky své znalosti němčiny působila v letech 1905 – 1918 v Německu (př. Düsseldorf, Czernowitz, Marburg, Berlín, Frankfurt nad Mohanem, Hamburg).

Po návratu recitovala v Obecním domě a v první polovině 20. let účinkovala v inscenacích Socialistické scény. Hostovala v Praze (Národní divadlo, Divadlo na Vinohradech), Plzni (Městské divadlo) a poté do své smrti vystupovala v Divadle Vlasty Buriana. Mariana (psána též jako Marianna) Hellerová byla přesně charakterní herečkou různých ne zcela zdravých žen, výstředních osob a nezvyklých individuí.

K tomu ji předurčoval nejen výrazový rejstřík, ale též německá škola. Přesto při svých hostování stanula vedle nejvýznamnějších herců své doby. Hrála např. ve hrách „Bílá hora“, „Nezralé ovoce“, „V tlamě velryby“, „Faust“, „Ať žije divadlo“, „Mluvící opice“, „Pygmalión“, „Richard III.“, „Husité“, „Macbeth“, „Zločin a trest“.

Ve filmu debutovala ještě v němém melodramatu ŘINA (1926) průkopnického režiséra J. S. Kolára, kde hrála hosta na plese. Snímek natočil režisér Kolár po několika letech, kdy mu byla z důvodu těžké nemoci znemožněna režisérská práce. Autorem románové předlohy byl spisovatel Rudolf Jaroslav Kronbauer. Zajímavostí je, že titulní úlohu hrála jeho vlastní dcera, významná herečka Národního divadla Jarmila Kronbauerová. Pracovní záběry z toho snímku můžeme nalézti také v dokumentu JAK SE U NÁS KDYSI FILMOVALO Bohumila Veselého z roku 1960.

O pět později vstoupila malinkými roličkami do zvukového období. Objevila v pouhých čtyřech zvukových snímcích. Poprvé se představila jako příbuzná pana obchodníka „s konfekcí a gumákama“ a fotbalového fanouška Richarda Načeradce (Hugo Haas), která by měla být „policejně zakázána“ v Innemannově populární a úspěšné komedii MUŽI V OFFSIDU (1931). Na tento snímek se snažilo navázat volné pokračování (jako jedno z prvních v české kinematografii) s názvem NAČERADEC, KRÁL KIBICŮ (1932) pod režijním vedení Gustava Machatého, a opět s Hugo Haasem v titulní úloze. Zde však již Hellerová neúčinkovala.

Ještě tentýž rok byla jako paní Carltonová v nedochovaném dramatu ŽENA, KTERÁ SE SMĚJE (1931) Jana Dr. Bora. Film, v produkci americké společnosti Paramount Pictures, byl natáčen v ateliérech společnosti Gaumont Joinville u Paříže. Byl to projekt několika snímků společnosti Paramount, která je natáčela v několika jazykových verzích. Celý projekt, který byl jednou z mála příležitostí skvělé herečky Národního divadla Olgy Scheinpflugové (ve třicátých letech jediným), se však nezachoval ani v kopiích z originálního negativu. Zbyla pouze jedna fotografie a jeden popisek.

A rozsahem největší postava Mariany Hellerové – otravné tetičky Matyldy se odehrála v Lamačově crazy komedii NEZLOBTE DĚDEČKA (1934). Její tetička Matylda se hodlá za každou cenu oženit se strýčkem Jonášem, za kterého se vydává Eman Pípa (Vlasta Burian). Netuší však, kolik tím vyvolá zmatků, záměn a velikých nedorozumění. Neprávem opomíjený snímek zaujme také skvělým hereckým obsazením. Kromě Vlasty Buriana a Mariany Hellerové můžeme ve snímku vidět také Adinu Mandlovou, Čeňka Šlégla, Theodora Pištěka, Hanu Vítovou, Václava Trégla, Ljubu Hermanovou, Antonína Vaverku, Jana W. Speergera, Antonína Holzingera, Františka Černého, Karla Postraneckého či Jaroslava Marvana.

Závěr její filmové dráhy se uskutečnil o rok později, kdy se vtělila s Jaroslavou Skorkovskou do malých postaviček tet knížete (Arno Velecký) v dramatu VÝKŘIK DO SIBIŘSKÉ NOCI (1935) původem ruského a jednoho z nejhorších režisérů naší kinematografie V. Ch. Vladimírova. Snímek zcela ztroskotal na diletantské režii a nedostatkem finančního zajištění, na kterém by jistě ztroskotal i zkušenější režisér, než amatér Vladimírov, jehož všechny snímky patří k té podprůměrnější a nejpokleslejší periferii české produkce.

Opravdu velmi výjimečně se mihla také v rozhlase. Mariana Hellerová předčasně zemřela na rakovinu 11. června 1937 v Praze ve věku pouhých nedožitých čtyřiceti devíti (či devětapadesáti) let. Pohřbena je na Olšanských hřbitovech. I se svým malým počtem rolí se zapsala do dějin české kinematografie.

Jaroslav "krib" Lopour