Zdena Kožíková

Zdena Kožíková (uváděna taktéž pod jménem Zdeňka nebo Zdenka) se narodila 28. června 1912 v Uherském Brodě jako Zdena Švabíková. Po vzoru své starší sestry, herečky Jarmily Švabíkové (1906 – 1969), se po krátkých studií rozhodla odejít na Státní konzervatoř v Brně (1928 – 1932).

Ihned po absolvování setrvala v Brně a stala se mladou členkou Zemského divadla (1932 – 1941). Usadila se (podobně jako sestra) v Praze, v Uranii (1941 – 1943), Divadle na Vinohradech (1943 – 1953) a Divadle Satiry (1954 – 1957). Svoji jevištní kariéru zakončila před odchodem na odpočinek v královehradeckém Divadle Vítězného února (1961 – 1963).

V letech 1936 a 1942 – 1943 hostovala (opět stejně jako sestra) v Národním divadle v Praze a hrála na začátku třicátých let v olomouckém Českém divadle. Zdena Kožíková zpočátku vytvářela svým jemným ženstvím různé mladé a sympatické charaktery krásných milovnic a mladých hrdinek, jež byly obdařeny přirozenou noblesou, vkusem a přirozeností.

Dominovala jí tvář s elegantními rysy, vysoké čelo, úzké rty a dlouhé vlasy. Z četných hereckých divadelních kreací si zde např. uveďme Annu Hargreavesovou v Hodgeově „Větru a dešti“ režie Jiřího Frejky, titulní Lilofee ve hře Manfreda Hausmanna „Lilofee“ režiséra Aleše Podhorského a v překladu Františka Hrubína a Ondřejku v Kožíkově „Meluzíně“ v režii Vojty Nováka.

Český film této herečce nedal skoro žádnou příležitost, pouze sedm roliček v rozmezí sedmadvaceti let. Nikdo nešlo o hlavní či snad titulní kreaci, pokaždé malou roličku či snad epizodku. I když byla řadu roků pražskou herečkou, filmové ateliéry v Praze byly pro ní přesto daleko.

Poprvé se mihla ve věku třiceti sedmi let jako dáma v salonu v historickém velkofilmu Václava Kršky REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949) podle scénáře Otakara Vávry a Miloše Václava Kratochvíla. Spolupráci s Václavem Krškou ukončila o dva roky později v životopisném snímku MIKOLÁŠ ALEŠ (1951) s Karlem Högerem v titulní úloze. Zdena Švabíková se zde převtělila do postavy bytné Bakovské.

A o další dva roky se pod režijním vedením režiséra Martina Friče na filmová plátna uvedla znovu, jako přijímací zdravotní sestra v dalším životopisném filmu TAJEMSTVÍ KRVE (1953), tentokrát dramaticky pojednávající o českém objeviteli krevních skupin Janu Janském (Vladimír Ráž). O rok poté byla paní Fouskovou v dětském projektu Jaromíra Pleskota NA STŘÍBRNÉM ZRCADLE (1954) s Radovanem Lukavským, Jiřinou Steimarovou, Jindrou Kramperovou, Věrou Motyčkovou, Emilem Bolkem a Věrou Bublíkovou v titulních postavách.

Filmová padesátá léta ukončila dvěma úložkami matky automechanika Vildy (Petr Kostka) v dramatu Jiřího Krejčíka PROBUZENÍ (1959) o novodobé „zlaté mládeži“ a manželky velitele pilotů Širokého (Otomar Korbelář) v psychologickém dramatu z leteckého prostředí LETIŠTĚ NEPŘIJÍMÁ (1959) Čeňka Duby. Zdálo se, že se právě touto úložkou Zdena Kožíková navždy odloučila od filmových kamer.

Ale po dlouhých sedmnácti letech si na tuto herečku vzpomněl ještě režisér Josef Mach. Ve svém třetím životopisném snímku, o malíři Josefu Mánesovi (Petr Kostka), PALETA LÁSKY (1976), dostala za úkol zahrát hraběnku Leopoldinu Tarouccaovou. To byl poslední filmový opus Zdeny Kožíkové.

Účinkovala též v rozhlase (např. „Polská krev“ 1936), v němž vystupovala v Brně už od 30. let, a od 50. let i v televizi. Herectví se věnovat též její švagr, herec Národního divadla a spisovatel Josef Gruss (1908 – 1971). Jejím bývalým manželem byl od roku 1938 spisovatel František Kožík (1909 – 1997), jehož jméno od té doby používala (předtím, v Brně, hrála pod dívčím příjmením) a s nímž měla dceru, teatroložku, divadelní dramaturgyni a překladatelku Alenu Kožíkovou (*1941).

Též užívala tvar Zdena Švabíková – Kožíková. Zdena Kožíková zemřela 27. června 1994 v Praze, jen pouhý den před svými vysokými osmdesátými druhými narozeninami. Skonala dlouhých jednatřicet let strávených na penzi a osmnáct let po své poslední filmové úloze… Svoji starší sestru Jarmilu Švabíkovou přežila o celých pětadvacet let.

Jaroslav "krib" Lopour