Jindřich Brichta

Jindřich Brichta se narodil 27. června 1897 v Praze. Započal se studii na Vysokém učení technickém (titul inženýr) a roku 1917 se seznámil s mladým kameramanem Karlem Deglem, díky kterému se další rok dostal k filmu – stal se bezplatným elévem Lucernafilmu. Později procestoval Evropu, studoval na Mareyově institutu v Paříži a spolupracoval s různými světovými umělci (např. s Lucienem Bullem).

K filmové kameře ho opět přivedl Karel Degl. Oba na kameru zaznamenali konec první světové války a zároveň se Brichta jako samostatný kameraman ujal svého prvního snímku, českého folkloristického filmu O DĚVČICU (1918). Následující rok natočil dokumentární film o vzniku nové československé země PRVNÍ DNY ČESKOSLOVENSKÉ SAMOSTATNOSTI (1919).

Dalším hraným filmem, historickým veledílem STAVITEL CHRÁMU (1919) si vyzkoušel i filmové triky (př. model chrámové stavby), které tehdy byly v teprve v začátcích. Pro českou kinematografii pracoval jako kameraman ještě do konce němého období (1929) na jedenácti méně významných českých filmech. Jako kameraman měl smysl pro výtvarnou krásu filmového obrazu. Skvěle dokázal skloubit přírodní exteriéry s interiéry, jež dokázal působivě, sugestivně, vyspěle a neotřele zachytit.

Spolupracoval s režiséry Václavem Binovcem: drama ZA SVOBODU NÁRODA (1920), melodrama PLAMENY ŽIVOTA (1920), komedie IRČIN ROMÁNEK I. (1921), drama ČERNÍ MYSLIVCI (1921), Josefem Rovenským: melodrama DĚTI OSUDU (1921), Františkem Hlavatým: komedie ROMÁN HLOUPÉHO HONZY (1926), J. S. Kolárem: melodrama ŘINA (1926), kde si i zahrál, historický SVATÝ VÁCLAV (1929), Květoslavou Semonickou a Theodorem Pištěkem: drama VE SPÁRECH UPÍRA (1927), Václavem Kubáskem: komedie V PANSKÉM STAVU (1927) a také Robertem Zdráhalem: melodrama PRAŽSKÉ DĚTI (1928). S dlouhometrážní hranou tvorbou se rozloučil velkolepě: s Janem Stallichem, Ottou Hellerem a Václavem Víchem nasnímal první český velkofilm SVATÝ VÁCLAV (1929) J. S. Kolára.

Ve zvukovém období se uplatnil jen jako kameraman a režisér dokumentárních a kulturních filmů (CESTA KOLEM REPUBLIKY, VIII. SLET VŠESOKOLSKÝ, DEMÄNOVÁ, FYZIOLOGIE SRDCE, PRAHA V ZÁŘI SVĚTEL, JÁSAJÍCÍ MĚSTO, PRAŽSKÉ BAROKO, JIŘÍ NA HRADĚ PRAŽSKÉM, DEFILÉ 1 – 6, VĚČNÁ TMA, RADOST ZE ŽIVOTA, DEFILÉ 7, 8, LIDÉ V BÍLÉM DOOPRAVDY, PRÁCE A PENÍZE, RADOST VŠEM, VLAST VÍTÁ, CESTA K BARIKÁDÁM, 50. LET KINEMATOGRAFIE, BÍLÁ TELČ, VELIKONOCE NA SLOVÁCKU, KRÁLOVSKÁ KANONIE STRAHOVSKÁ či ZEMĚ DOUDLEBŮ).

Jak vidno, jeho práce se přenesla na pole dokumentárního filmu. V roce 1920 začal pracovat s profesorem Úlehou na pokusech o biologický film, roku 1924 založil (s Karlem Smržem a profesorem Viktorinem Vojtěchem) průkopnickou Československou společnost pro vědeckou kinematografii a byl redaktorem jejího časopisu „Kinematografia“. Stal se technickým ředitelem filmového zpravodajství Elektajournal (1927 – 1931) a Aktualita (1937 – 1943). Roku 1923 se stal vedoucím 1 oddělení Technického muzea.

Ke konci německé okupace byl vězněn v koncentračním táboře. Po druhé světové válce se zaměřil na pole pedagogické, vědecké, teoretické a organizační. Stál u zrodu Filmového archivu (dnes Národní filmový archiv) v roce 1943 a Kinematografického muzea (1948). Byl rovněž organizátorem první velké filmové výstavy 50 let kinematografie (1945) a roku 1948 také výstavy 50 let československého filmu. Byl přednášejícím dějin filmové techniky na filmové fakultě AMU (od 1946, doc. 1956).

Mimo jiné psal odborné knížky a přispíval do časopisů. Sám vydal publikace „Stručné poznámky k dějinám fotografie“ (1950) a „Edison ukázal cestu“ (1959), která byla vydána až po jeho předčasné smrti. Václav Wasserman na něho vzpomínal ve vzpomínkách „Václav Wasserman vypráví o starých českých filmařích“ (1958) a „Průkopníci české kinematografie VII. Jindřich Brichta“ (1959). Obdržel Řád práce (1955) „za vynikající činnost v oblasti filmové dokumentace, jmenovitě za zřízení Kinematografického muzea“. Kameraman, filmový historik, dokumentarista a organizační filmový pracovník Jindřich Brichta zemřel předčasně 6. června 1957 v Praze, jednadvacet dní před svými šedesátými narozeninami...

Jaroslav "krib" Lopour