Theodor Schütz

Narodil se 26. července 1878 v Praze sice jako Bohdan Procházka, ale do historie české opery se zapsal pod jménem Theodor Schütz. Schütz se narodil mistrovi a strojmistrovi pražského Národního divadla Ferdinandu Procházkovi.

Zalíbil se mu zpěv a v letech 1897 – 1900 se mu učil v Pivodově pěvecké škole a rovněž soukromě u K. Kovařovice. Křest na jevišti si prožil při hostování v Národním divadle v úloze Wagnerova „Lohengrina“ dne 5. srpna 1899. Nebyl však angažován, protože byl jeho hlas velmi slabý a hlavního hrdinu pojal až s „ženskou měkkostí“.

Nadále se v letech 1900 – 1902 učil zpěvu v pěvecké škole O. Paršové – Žikešové, protože Kovařovic se stal šéfem opery Národního divadla. Následně prošel soubory společnosti F. Trnky (1902), Plzně (1902 – 1903) a Národního divadla v Brně (1903 – 1905), kde dokonce účinkoval ve světové premiéře slavné Janáčkovy „Její pastorkyně“.

Poté odjel na pěvecká studia do Vídně u O. E. Robinsona (1905 – 1907). Díky jeho pomoci se stal členem tamního divadla Hofoper, kvůli smlouvě musel však získat zkušenosti u německého divadla v Olomouci. Ve Vídni prošel Hofoperem (1907 – 1908) a Volksoperem (1908 – 1911).

Do operního souboru pražského Národního divadla se snažil Kovařovic Schütze získat již v roce 1906. Do Prahy nakonec přišel až roku 1911 s dirigentem B. Brzobohatým a zpěvákem Otakarem Chmelem. Z Národního divadla odešel v roce 1938 na odpočinek. Roku 1936 podnikl velmi úspěšné turné po USA.

Zezačátku byl Schütz srovnáván s Karlem Burianem. Přes baryton a lyrický tenor se vypracoval až na hrdinného tenoristu s robustní a mohutnou postavou, dobře školeným hlasem (jeho hlas byl popisován jako hlasový kolos), který vynikal vynikající deklamací a emocionálním výrazem.

Ve Vídni se v něm vyvinul skvělý představitel postav Wagnerových, pěvec s belcantovým a mezza voce (polohlas) zpěvem. Tyto vlastnosti skvěle uplatnil také ve francouzské opeře. U diváků, a později také u kritiky, byl za své pěvecké umění velmi chválen.

Horší to však bylo s herectvím, protože Schütz byl spíše lepším zpěvákem. Byla mu velmi vytýkána vnějškovost, nezmary starší operní školy, velká aktivita rukou a spíše sentimentální přednes. Později tyto nešvary a nedokonalosti dobře přepracoval a vylepšil tak, že stvořil osobité hrdinské a mužné charaktery.

Výrazné úlohy přetvořil v operách „Tristan a „solda“, „Parsifal“, „Valkýra“, „Othello“, „Dimitrij“, „Šárka“, „Němá z Portici“, „Její pastorkyně“, „Fidelio“, „Psohlavci“, „Dalibor“ či „Braniboři v Čechách“. Od dvacátých let začal jeho silný a odolný hlas tremolovat a distonovat. Jeho výkony chválil také samotný skladatel Leoš Janáček. Se svoji ženou měl Schütz dvě dcery, Marii a Helenu.

Filmové umění ho zpočátku vůbec nalákalo a nechávalo ho chladným, což je fenomén i u jeho ostatních herců, kolegů a zpěváků. K filmu se dostal skutečně pouze jen jednou, a to díky kolegovi z Národního divadla Hugo Haasovi, když ho s režisérem Gustavem Machatým obsadil do epizodní postavy zpívajícího Srdcového krále ve snu, který připraví panu Richardovi Načeradcovi (Hugo Haas) perné chvilky v komedii NAČERADEC, KRÁL KIBICŮ (1932). Film, který byl volným pokračováním populárních Innemannových MUŽŮ V OFFSIDU (1931), však u diváků propadl a Schütz na kinematografii zanevřel a již s ní nehrál.

Je zajímavé, že i když byl Schütz dlouhá léta v penzi, obdržel roku 1953 Řád práce. V letech 1955 – 1958 se do Národního divadla nepřímo vrátil: byl pedagogem opery a hlasovým poradcem. Theodor Schütz, který také spolupracoval s rozhlasem, zemřel 28. srpna 1961 v Praze ve věku vysokých osmdesáti tří let.

Jaroslav "krib" Lopour