Jindřich Honzl

Jindřich Honzl se narodil 14. května 1894 v Humpolci. Vystudoval učitelský ústav a pracoval jako učitel na několika měšťanských školách (1914 – 1927). Od 20. let se začal pomalu prodírat do divadelního a uměleckého světa. Vedl a organizoval dělnický kolektiv Dědrasbor (1920 – 1922) a také zveřejňoval své teoretické úvahy o divadle.

Teoreticky a prakticky (při návštěvě SSSR roku 1925) se začal připravovat na vlastní divadelní dráhu. S Jiřím Frejkou založil experimentální Osvobozené divadlo (1925 – 1938), kam Honzl přijal roku 1927 Voskovce a Wericha a působil zde jako režisér výstupů W + V. V letech 1929 až 1931 byl Honzl angažován v brněnském Národním divadle jako dramaturg a režisér.  
Ve 30. letech hostoval například v Plzni („Jan Hus" 1936) a v pražském Národním divadle („Alchymista" 1932 a „Juliette" 1938). Po krátkém řízení komorního Divadélka pro 99 v Praze (1939 – 1941) musel během nacistické okupace kvůli levicové orientaci zcela omezit své veřejné aktivity.

A už v roce 1935 se jednalo o Honzlově přijetí do pražského Národního divadla, ale do jeho svazku nastoupil až na popud ministra Zdeňka Nejedlého po válce (5. června 1945 – 3. září 1951).

V Národním divadle kromě postu režiséra zastával s Jaroslavem Průchou a Karlem Dostalem kolektivní správu činohry (1945 – 1946), po rozpuštění vedení byl s Jaroslavem Průchou zástupce vedoucího činohry Karla Dostala (1946 – 1948) a nakonec se Honzl stal sám ředitelem činohry (1948 – 1950).

V této funkci ho musel už od podzimu 1949 kvůli vleklé nemoci (zažívacího traktu) zastupovat Jaroslav Průcha a na jaře 1950 se této funkce vzdal.

Při Národním divadle též založil a vedl Studio Národního divadla (červenec 1945 – léto 1948) pro výchovu mladých herců. A během let 1950 – 1953 přednášel v divadelním semináři filozofické fakulty Univerzity Karlovy a na DAMU, angažoval se v divadelní sekci Československo – sovětského institutu a redigoval, i řídil časopisy „Sovětské divadlo" a „Otázky divadla a filmu".

Jindřich Honzl se (i jako člen Devětsilu) postupně vyvíjel v režiséra experimentálního, poetického, surrealistického a básnického divadla. Často zpracovával díla českých a francouzských moderních básníků. Zaměřoval se na hudebnost slova, na atmosféru, na specifické herecké projevy a hledal nové výrazové prostředky a postupy.

Po válce se snažil pomáhat upevňovat socialistické divadlo a tvořil přesně v duchu komunistických přestav o novém divadle, jeho chápání, režie, přípravě, provedení, vytvoření, výkladu, ztvárnění, bojovnosti, poučnosti a herectví. Pro toto své úsilí poctivě nalézal nové cesty, jak divadlem pomoci při budování socialismu.

Z četných divadelních režií Jindřicha Honzla si například uveďme: „Vest pocket revue", „Caesar", „Kat a blázen", „Golem", „Balada z hadrů", „Osel a stín", „Rub a líc", „Těžká Barbora", „Román lásky a cti", „Hadrián z Římsů", „Pražský žid", „Ze života hmyzu", „Faidra", „Maloměšťáci", „Maryša", „Veliká tavba", „Josefina", „Revizor", „Moskevský charakter", „Krvavá svatba", „Nezvěstná", „Učitel a žák" atd. atd. atd.

Díky Jiřímu Voskovcovi a Janu Werichovi se Jindřich Honzl dostal i do kontaktu s českou kinematografií. Spolu s V + W napsal námět a scénář filmů PUDR A BENZIN (1931) a PENÍZE NEBO ŽIVOT (1932), jež Honzl režíroval a V + W hráli hlavní role. K filmové režii se ještě jednou vrátil, když inscenoval krátkou reklamu pro firmu Baťa DOBRÝ VEDOUCÍ (1939).

Spolupracoval též s rozhlasem („Císař Jones", „Vlci", „Ptáčník", „Medvěd", „Měšťáci", „Jiříkovo vidění", „Sever proti Jihu" či „Almansor"). Mj. psal a dramatizoval různé hry a pásma (např. „Román lásky a cti", „Národní hrdina Julius Fučík" i „Ty, který tu zpíváš nyní"), upravoval divadelní hry („Faidra", „Městečko na dlani" apod.), překládal („Francouzští komedianti" a nebo „Mášenka").

Své četné teoretické studie a propagování socialistického a sovětského divadla vydával v periodikách a vlastních odborných pracích („Roztočené jeviště" 1925, „Moderní ruské divadlo" 1928, „Sovětské divadlo" 1935, „Sláva a bída divadel" 1937, „Navrhujeme školu pro výchovu filmového dorostu" 1939, „K novému významu umění" 1956, „Základy a praxe moderního divadla" 1963 atd.).

Jeho poznatky a práce daly základ pro celé české socialistické divadlo a divadelní vědu. Za režii veselohry „Hadrián z Římsů" získal Státní cenu (1930) a za režii „Maryši" Cenu Divadelní žatvy (1949). Jindřich Honzl, jeden z nejvýznamnějších meziválečných avantgardních umělců a propagátorů levicového divadla, zemřel po těžké nemoci 20. dubna 1953 v Praze, necelý měsíc před svými devětapadesátými narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour