Božena Půlpánová

Božena Půlpánová se narodila 31. března 1900 v Praze. Po maturitě na pražském reálném gymnáziu pokoušela studovat filozofickou fakultu pražské Univerzity Karlovy (1919 – 1922) a současně se pilně školila zpěvu v pěvecké škole H. Vetterové, ale místo pěvecké dráze dala nakonec přednost umělecké recitaci a především činohře.

Začínala jako elévka v Národním divadle v Praze (1922 – 1923), ale kvůli herecké nevytíženosti odešla do Švandova divadla (1923 – 1928). Po nabytí patřičných zkušeností byla už jako řádná členka činohry přijata zpět do Národního divadla (1928 – 1951).

Po krátké době, kdy se věnovala hlavně pedagogické práci, svůj herecký svazek s Národním divadlem opět obnovila (1954 – 1961) a odešla z něho až do penze (na odpočinku opět pokračovala s hereckou výchovou svých žáků). Božena Půlpánová byla manželkou profesora Josefa Lukáše (1902 – 1975).

Pro herečku byli největší vzory Václav Vydra, Růžena Nasková, Marie Hübnerová a režisér Vojta Novák. Do Národního divadla byla přijata za zemřelou Jarmilu Horákovou a byla herečkou postav se silnou vůlí, logikou, životním jasem a službou myšlence. Nepoužívala charakterizační prostředky, měla vnitřní klid, kázeň a preciznost sdělení. Dbala též hlavně na svůj melodický a hudebně ovlivněný hlasový projev.

Pečlivě promýšlela, motivovala a nejlépe volila svá gesta. A svým herectvím (a i jako pedagožka) se snažila přiblížit herecké práci podle Konstantina Sergejeviče Stanislavského.

Z divadelních inscenací si uveďme „Lidé, bděte!" (Gusta Fučíková), „Kvadratura kruhu" (Tonja), „Radúz a Mahulena" (Mahulena), „Schovávaná na schodech" (Celia), „Měsíc nad řekou" (Slávka), „Faidra" (Faidra), „Bílá nemoc" (Matka), „Oresteia" (Elektra), „Nepřátelé" (Bardinová), „Tři sestry" (Irina), „Jan Výrava" (Komtesa), „Naši furianti" (Markýtka), „Král Václav IV." (Žofie), „Čekanky" (Marie), „Loupežník" (Lola), „Lucerna" (Bába) apod.

Česká kinematografie Boženu Půlpánovou a její herecké umění nedokázala plně využít. Poprvé se do filmových ateliérů měla možnost podívat téměř na konci své čtyřicítky při ztvárnění ženy hospodáře Josefa Perouta (J. O. Martin) Terezy Peroutové ve zpracování divadelní hry Fráni Šrámka LÉTO (1948) režisérem K. M. Walló.

A až o jedenáct let později byla filmaři přizvána ke spolupráci podruhé (a taky naposled). V Blumenfeldových KŘIŽOVATKÁCH (1959) připadla na tuto herečku malinká úložka sociální pracovnice. Půlpánová byla především herečkou divadelní a filmové umění zřejmě nepokládala zcela za adekvátní pro využití svých hereckých schopností.

Pomáhala též rozhlasovému (žena v dramatu „Kristus" 1937 režiséra Jaroslava Hurta, Vlasta v „Knížeti" 1937 režiséra Václava Sommera, Gusta Fučíková v dramatu „Lidé, bděte!" 1951, učitelka Cvětájeva v Gorkého „Měšťácích" 1953 pod režií Jindřicha Honzla a Josefa Bezdíčka, matka v Čapkově „Bílé nemoci" 1958 režiséra Jiřího Rolla a v dalších rozhlasových dramatizacích, například „Měsíc na vsi" 1938, „Valdštejnská trilogie" 1940 aj.) a televiznímu (jako Betty Roubínková ve Filipově televizním filmu MAGDALENA DOBROMILA RETTIGOVÁ z roku 1961) vysílání.

Některé její divadelní výstupy byly vydány též na gramofonových deskách („Strakonický dudák" 1944, „Antigona" 1945, „Soud lásky" 1945 či „Mistrovská díla německé poezie" 1964). Věnovala se taky umělecké recitaci (sovětská a ruská poezie). Už od mládí se Božena Půlpánová veřejně angažovala a byla levicově orientována.

V roce 1935 navštívila s dalšími umělci Sovětský svaz a po návratu pořádala o sovětském divadle četné přednášky. Za okupace se přihlásila do protinacistického odboje a stala se členkou ilegální KSČ. A za svoji spolupráci s novinářem Juliem Fučíkem byla 12. května 1942 – 8. prosince 1942 nacisty vězněna na Pankráci a v Terezíně.

Po válce začala s vervou pracovat v různých politických odborech a funkcích. Uveřejnila své vzpomínky na Julia Fučíka, manifest obrody divadelního zákulisí a také své zkušenosti ze Stanislavského teorie herecké práce. Nejvíce byla významná její činnost pedagogická, když v letech 1945 – 1951 učila na pražské Státní konzervatoři přednes melodramu a na DAMU v Praze (1951 – 1954 a 1961 – 1968) až do své smrti vyučovala herectví.

Za své dílo získala titul Zasloužilé umělkyně (1958) a Řád práce (1965). Božena Půlpánová zemřela 29. října 1968 v Praze ve věku šedesáti osmi let.

Jaroslav "krib" Lopour