Petr Špatina

Václav (2007)

• Hudební skladatel Jan P. Muchow při přemýšlení o hudbním motivu filmu, resp. o nástrojích, které by bylo vhodné použít, dospěl k tomu, že "tím, jak je Václav jakoby blázen, ale přitom to blázen není, navíc si to ani nemyslí, tak jsem si říkal, že by se mi líbilo, aby hudba nebyla nijak bláznivá, aby byl spíš lehce divný instrument, který ji bude hrát. Napadly mě skleničky. Zdálo se mi, že jsou lehce nehmatatelné, stejně jako je nehmatatelný samotný Václav. Ve scénách, kdy hlavní hrdina srší energií, by ale skleničky nestačily, takže tam je podporuje symfoňák, ale v poetických chvílích jsem se snažil zůstat jenom u skleniček. Je to netypický, křehký nástroj." Výzvou pak ovšem bylo najít schopného hráče na skleničky: "To bylo docela napínavé. Ačkoli mě napadly hned na začátku, takže byl relativně čas někoho sehnat, pořád jsem nemohl na nikoho narazit. Ptal jsem se známých, hledal na Googlu, ale nenašel jsem nikoho jiného než jistého pána, který byl zároveň i kouzelníkem, což ni nepřišlo jako nejlepší doporučení. Teprve měsíc před natáčením, kdy už jsem začínal hledat i v Německu a Rakousku, jsem na internetu našel Petra Špatinu z jakési vesničky na Zlínsku, který hodně hraje v cizině. Zpětně jsem se ddozvěděl, že si svoje webové stránky, díky kterým jsem ho našel, zprovoznil pouhé dva dny před tím! Podle ukázek, které tam měl, se mi zdálo, že je přesně tím, koho hledám. Petr zareagoval obratem, měl do toho chuť, ale bál se, že neumí noty, takže jsem ho uklidnil, ať je v klidu, protože já noty taky neumím. Celé se to sice o trochu zdrželo a protáhlo, protože Petr si to musel oposlouchat, natáhnout do sebe a dívat se u toho ještě na film, ale myslím, že ve finále to bylo nakonec lepší, než kdyby to vystřihl nějaký notař. Zdálo se mi, že se Petr do pocitu, který jsme potřebovali, velmi dobře dostal." (NIRO)