Valja Petrová

Valja Petrová se narodila 4. ledna 1900 v Olomouci jako Valja Hacarová. Soukromě se zdokonalovala klavírní hře (za pomoci B. A. Wiedermanna), zpěvu (u M. Vopálkové – Lukášové) a herectví (u slavné heroiny Národního divadla Marie Hübnerové).

Jako operetní a činoherní herečka, sopránová zpěvačka a tanečnice započala svojí kariéru v košickém Východoslovenském národním divadle (1924 – 1925) a poté v Zemském divadle v Brně (1925 – 1926) a na scénách ve Vídni (1926 – 1927) a ve Varšavě (1927 až 1928). Během 30. a 40. let odešla do Prahy, kde jako známá a oblíbená operetní subreta (dost často propírána také v bulvárním tisku) prošla krátce doslova všemi operetními scénami.

Postupně během 30. a 40. let prošla mj. Vinohradskou zpěvohrou (1928 – 1930), smíchovskou Arénou (1930 – 1931), Malou operetou (1931 – 1934), Novým divadlem (1934 – 1935), Velkou operetou (1936 až 1940) a holešovickou Uranií (1940 – 1945). Hostovala i na oblastních operetních scénách (například v Plzni).

Vystupovala i v různých pásmech, hudebních večerech, koncertech, zájezdových představení a působila i jako konferenciérka. Během okupace se nevyhnula úzkému styku s nacisty. Po válce ihned nastoupila do dlouholetého angažmá ve Státním divadle v Karlíně (1945 – 1961), kde setrvala až do svého konečného odchodu na odpočinek. Ovšem karlínská scéna se během jejího účinkování několikrát přejmenovala (např. Divadlo v Karlíně, Opereta v Karlíně, Komická zpěvohra, Divadlo Umění lidu atd.).

Současně po roce 1948 hostovala ve Vesnickém divadle, na estrádách a taktéž na různých zájezdových představeních. Na estrádních podiích se držela i jako penzistka až do 70. let. Ve všech svých výstupech operetních využívala ve výborné souhře své herectví, sopránový zpěv a tanec. Zpočátku velmi často hrála v bulvárních a komediálních operetkách a fraškách, což jí přineslo velké obliby u širokého publika.

Stejně zvládala i činohry, hudební komedie, konverzační francouzské salónní hry a revue a hudební pásma. Objevila se př. v dílech „Lumpacivagabundus aneb Veselý pražský trojlístek" (Signora Palpiti), „Skandál v Lisabonu" (Prodavačka ryb), „Když je v Říme neděle" (Augusta Panicettiová), „Polská krev" (Helena), „Návštěva staré dámy" (Dáma), „Bandité" (Pipa), „Veselá vdova" (Valencie), „Tulák" aj.

Valja Petrová se před filmové kamery dostala pouze zřídka a ojediněle v malých a epizodních kreací. Je zajímavé, ačkoliv oblíbená operetní subreta, do našeho českého filmu vstoupila poprvé až v poválečné znárodněné kinematografii a jako sedmačtyřicetiletá.

Poprvé se představila jako afektovaná žena se psem, členka spolku pro ochranu zvířat v komedii Vladimíra Slavínského POSLEDNÍ MOHYKÁN (1947) podle divadelní hry „Poslední muž" F. X. Svobody. Ještě týž rok byla netrpělivou Němkou v hotelu Avion v bláznivé komedii z období protektorátu NIKDO NIC NEVÍ (1947) režiséra Josefa Macha s Eduardem Linkersem, Janou Dítětovou, Františkem Filipovským, Robertem Vrchotou a Jaroslavem Marvanem.

O dva roky ukončila svá nejplodnější 40. léta jako sousedka Kuncová a matka Vaška Kunce (Karel Effa) v další komedii Bořivoje Zemana PAN NOVÁK (1949) v titulní úloze s Jindřichem Plachtou. I když její další filmová kariéra trvala sedmnáct let, zahrála si už jen dvě úložky, jednu v 50. a druhou v 60. letech.

S mnohaletými přestávkami se představila jako signorina Brigenti v hotelu Alcron v komedii o mládeži ŠTĚŇATA (1957) Ivo Nováka a zcela naposledy byla hraběnkou Kounicovou v Krškově komediálním příběhu POSLEDNÍ RŮŽE OD CASANOVY (1966). Během téměř dvaceti let, co Valja Petrová filmovala, si zahrála výlučně jen v pěti komediích. Zbylých deset let do své smrti si už v žádném filmu nezahrála.

Současně vystupovala v rozhlase (například jako Fortnýřka v klášteře „Mam'zelle Nitouche" 1954 atd.), ojediněle v televizi a nahrávala gramofonové desky. V 50. letech se v menších úlohách uplatnila i v nově se rozvíjejícím dabingu (tř. DALEKO DO MOSKVY, RODINA BENTHINŮ či ZÁSNUBY S CORINNOU).

Na samém konci své kariéry získala „čestný" titul Zasloužilé umělkyně (1970). Ze dvou manželství si postupně přinesla příjmení Valja Ascherová a Valja Libáňská. Valja Petrová zemřela už v zapomenutí 2. prosince 1976 v rodné Olomouci, ve věku šestasedmdesáti let. Na svém kontě zanechala pouhých pět filmových opusů.

Jaroslav "krib" Lopour