Reklama

Reklama

Giacomo Gentilomo

Giacomo Gentilomo

nar. 05.04.1909
Trieste, Itálie

zem. 16.04.2001 (92 let)
Řím, Itálie

Biografie

Italský režisér Giacomo Gentilomo začínal jako výtvarník, později se věnoval malířství, ale mezitím přes třicet let pracoval u filmu a realizoval bezmála čtyři desítky převážně historických titulů. Gentilomo pocházel z Terstu a od dětství se věnoval malování, koncem dvacátých let se začal uplatňovat jako scénograf a výtvarník dekorací u divadla, na doporučení významného divadelního režiséra ruského původu Pietra Sharoffa odjel doplnit si vzdělání do Düsseldorfu.

V roce 1931 přesídlil Giacomo Gentilomo do Říma, kde nabídl své služby filmové společnosti Cines. Představil své kresby a měl zájem prosadit se u filmu jako výtvarník, brzy ale dostal jiné příležitosti jako střihač, spoluautor scénářů a asistent režie. Spolupracoval například s Mariem Mattolim, do tajů filmového umění jej zasvěcoval významný režisér Carlo Lodovico Bragaglia. Od pozice asistenta režie přešel Gentilomo k samostatné režii s historickým příběhem zasazeným do středověké Itálie ČERNÁ KAVALÉRIE (Condottieri, 1937), hlavní slovo tu ale měl významný německý režisér a představitel hlavní role Luis Trenker. Po natočení dokumentu ŘÍMSKÁ SYMFONIE (Sinfonia di Roma, 1937) realizoval zajímavý pohled na práci tehdejšího rozhlasu polodokumentárním titulem TADY V RÁDIU (Ecco la radio, 1940).

Prvním úplně samostatným Gentilomovým titulem v celovečerním formátu byla společenská komedie VELKOVÉVODKYNĚ SE BAVÍ (La granduchessa si diverte, 1940) o výměně úloh mezi tanečnicí a vládkyní malého státu v hlavní dvojroli s tehdejší hvězdou Paolou Barbarou. Během války pak Gentilomo sázel na poptávku publika a natočil několik dalších nepříliš náročných filmů, začal se ale také věnovat adaptacím literárních předloh, které předznamenávaly jeho pozdější úspěchy (MATER DOLOROSA, 1942).

Bezprostředně po válce vytvořil ve spolupráci s americkým režisérem Williamem Freshmanem (a americkými herci) fabulaci s tématem přípravy atentátu na prezidenta Roosevelta TEHERÁN (1946), více ale zaujal filmem MILENCI NA ÚTĚKU (Amanti in fuga, 1946), který byl uveden na festivalu v Cannes. Hudební film O SOLE MIO (1946) se sice úplně nepovedl, své místo v historii kinematografie má ale jako zahajovací titul prvního ročníku na festivalu v Locarnu. Z uměleckého hlediska triumfoval adaptací Dostojevského předlohy BRATŘI KARAZAMOVI (I fratelli Karamazoff, 1947), která získala v Itálii několik prestižních cen.

Z Gentilomovy další tvorby připomeňme životopisné příběhy dvou umělců; ve filmu MLADÝ CARUSO (Leggenda di una voce, 1951) si slavného pěvce zahrál Ermanno Randi, po jeho boku stála Gina Lollobrigida. S Pierrem Cressoyem pak natočil film o osudech italského hudebního skladatele Pietra Mascagniho NESMRTELNÁ MELODIE (Melodie immortali, 1952). Ze spolupráce s herci nejslavnějších jmen připomeňme Marcella Mastroianniho (OBŽALOVACÍ SPIS – Atto d′accusa, 1951). Z dalších návratů ke starším literárním předlohám stojí za zmínku francouzsko-italský koprodukční film DVA SIROTCI (I due orfanelle, 1954). Počátkem šedesátých let se Giacomo Gentilomo nevyhnul tehdy žádanému žánru sandálu a meče a natočil například filmy MACISTE PROTI UPÍRŮM (Maciste contro il vampiro, 1961) nebo BARBAR BRENNO (Brenno, il nemico di Roma, 1963). Podobně laděný byl i dobrodružný příběh ALLÁHOVY ZELENÉ PRAPORY (Le verdi bandiere di Allah, 1963) realizovaný v koprodukci s Jugoslávií.

V roce 1964 ukončil Giacomo Gentilomo svou filmovou dráhu titulem MACISTE A KRÁLOVNA SAMARSKÁ (Maciste e la regina di Samar, 1964) a od té doby žil v soukromí, nadále se ale věnoval malování, jeho surrealistická díla se později dočkala i uznání odborníků. Jako filmový režisér byl Giacomo Gentilomo samotářem, který kromě natáčení nevyhledával společnost dalších filmařů, nezúčastňoval se premiér svých filmů, odmítal i pozvání na filmové festivaly.

Giacomo Gentilomo zemřel v Římě 16. dubna 2001 ve věku 92 let.

Pavel "argenson" Vlach

Režisér

Scenárista

Ovládací panel

Reklama

Reklama