Birgit Nilsson

Birgit se narodila do chudé rodiny farmářovy jako Märta Birgit Svensson na farmě ve Västra Karup ve Skåne (100 km severně od Malmö). Ve třech letech jí matka koupila dětské piano a její hudební talent byl záhy rozpoznán na blízké faře. Zúčastnila se konkurzu na Královskou hudební akademii, který vyhrála.

V roce 1946 zaskočila za nemocnou pěvkyni ve Weberově opeře „Čarostřelec“. Představení se moc nepovedlo a kritiky nebyly dobré. Hned v roce následujícím ale došlo ke zlomu, kdy upoutala pozornost jako Lady Macbeth ve Verdiho opeře „Macbeth“ pod vedením dirigenta Fritze Busche. Setkání s Buschem znamenalo zásadní zlom v její kariéře a její hvězda začala nezadržitelně stoupat vzhůru.

V roce 1953 debutovala ve Vídňské státní opeře, kteréžto vystoupení je v její kariéře považováno za zlomové. V tomto operním domě pak vystupovala mnoho let a ztvárnila zde četné role wagnerovského repertoáru. V roce 1958 debutovala jako Turandot (G. Puccini) v „La Scale“, kde svým výkonem způsobila pandemonium.

28. 12. 1959 debutovala jako Isolda v Metropolitní opeře v NY. 4. 3. 1961 se v MET konalo představení Pucciniho „Turandot“ pod vedením dirigenta Leopolda Stokowského. Během večera bylo jasné, že jde o něco zcela výjimečného a toto představení vstoupilo do síně slávy s puncem naprosté glorioly. 15. 12. 1961 při repríze pod vedením dirigenta Ericha Leinsdorfa došlo ke známému incidentu, kdy Franco Corelli při poslední scéně dostal záchvat trémy, protože Nilsson držela při předchozím výstupu výšku déle než on. Impresário Bing Corellimu poradil, aby Nilsson při finálním polibku hryzl do ucha, což je odkaz na Mascagniho operu „Cavalleria Rusticana“ a výzva k vendetě. Bing pak v rozpacích stál za jevištní šálou v obavách, zda Corelli Nilsson hryzne. Světe div se, on jí opravdu hryzl. Nilsson pak vydala do novin humorné prohlášení, že se nemůže dalších vystoupení s Corellim účastnit, protože se nakazila vzteklinou. Je však známo, že Nillson a Corelli byli přátelé a že se na tom pravděpodobně dohodli jako na reklamním triku.

Od roku 1968 byla Nilsson intenzivně obtěžována o mnoho let mladší lesbičskou modelkou Nell Theobald. Nilsson neměla pro modelčino zaujetí pochopení a Theobald skončila svůj život sebevraždou. Nilsson vystupovala po celém světě a šla od úspěchu k úspěchu. V roce 1981 vydalo Švédsko výroční známku s portrétem Nilsson jako Turandot. Od konce let sedmdesátých přestaly být úspěchy Nilsson tak zářivé a dostavila se určitá únava. Operní kariéru ukončila v roce 1984, aby se občas objevila v nějakém menším recitálu. Od roku 1988 je udělována ve Švédsku cena Birgit Nilsson mladým operním pěvcům.

Pozoruhodný je smysl pro humor, kterým Nilsson disponovala. Její vztahy s dirigentem Herbertem von Karajanem nebyly úplně ideální. Oba umělci se neměli v osobní rovině rádi, Karajan byl tak trochu „suchar“ a Nilsson si z něj neváhala vystřelit, kdykoli mohla. Přes napjaté vztahy stvořili spolu tito dva umělci některá legendární vystoupení. Tato vystoupení však bohužel nebyla zachycena žádnou záznamovou technikou.

Birgit Nilsson zemřela 25. 12. 2005 ve věku 87 let. Její manžel odešel na druhý břeh dva roky po ní. Manželé spolu žili šťastně skoro 60 let. Manželství však zůstalo bezdětné.

jiri "trilobit4" Zednik