Frank Beyer, režisér který natáčel převážně pro východoněmeckou DEFA, a který se nikdy netajil kritickými názory na politiku SED. Býval často zakazován, na druhé straně byl nositelem Státní ceny NDR. Beyer se řadí k nejvýznačnějším německým režisérům. Natočil 36 filmů, tři z nich - JAKUB LHÁŘ, NAHÝ MEZI VLKY a SPUR DER STEINE se staly klasikami německé kinematografie.
Narodil se do dělnické rodiny. Oba rodiče byli prodavači. Vyrůstal společně s bratrem - hercem Hermannem Beyerem. Po studiích divadelních umění nastoupil roku 1951 jako dramaturg do divadla v Glauchau/Crimmitschau. Odtud odešel do Prahy na FAMU, zároveň pracoval jako asistent režiséra Kurta Maetziga. Debutoval roku 1954 krátkometrážním WETTERFRÖSCHE. Roku 1957 začala jeho spolupráce s DEFA celovečerním ZWEI MÜTTER.
Bayerna přitahovaly filmy s válečnou tématikou. PĚT NÁBOJNIC s období španělské občanské války. NAHÝ MEZI VLKY, odehrávající se na jaře 1945 v Buchenwaldu. Česko-německá koprodukce JAKUB LHÁŘ, opět z prostředí koncentračního tábora. DAS LETZTE U-BOOT, líčící plnění posledního rozkazu na ponorce U 234. ROTTENKNECHTE, odehrávájící se v květnu 1945 v Kriegsmarine. DER AUFENTHAL, o nevinném německém vojákovi, souzeném v polském zajateckém táboře za vraždu, či KRÁLOVSKÉ DĚTI. Roku 1963 exceloval komedií KARBID UND SAUERAMPFER, tentokrát z poválečných Drážďan. Roku 1966 se poprvé utkal s cenzurou NDR. Po premiéře SPUR DER STEINE zobrazující problémy na stavbě socialismu, byl film stažen z kina z odůvodněním na jeho antisocialistické tendence. Jeho smlouva s DEFOU byla zrušena a Bayern odchází do drážďanského Státního divadla.
Od roku 1969 pracoval v televizi a roku 1974 se vrátil do DEFY filmem JAKUB LHÁŘ, za který společně ze scénáristou Beckerem obdrželi Národní cenu NDR, 2. třídy. V roce 1999 natočili Američané remake s Robinem Williamsem a Beyerna jako čestného hosta pozvali na premiéru. Na tiskové konferenci v newyorském Muzeu moderního umění na otázku, jak oba filmy srovnává, odpověděl: „Můj film je starý film z východního Německa, druhý film je nový film z Hollywoodu." Další odpovědí pobavil novináře . Na dotaz, jaké jsou rozdíly mezi prací v socialismu a nyní, odpověděl: „Dřív jsme měli cenzuru, teď do všeho zasahují sponzoři."
Roku 1976 se znovu vynořily problémy mezi Bayernem a SED (komunistická strana NDR). Bayern podepsal petici na obranu Wolfa Biermannse. Rok poté natočil DAS VERSTECK. Příběh manželského páru, do jejichž života zasáhne jeden z bývalých partnerů. Film opět skončil v trezoru. Představitel hlavní role, herec Manfred Krug, protestoval proti represím v kulturní obci a nakonec se sám stal jejich obětí. Východoněmecké úřady mu vnutily výjezdní povolení a vyhostily jej na západ.
V roce 1980 byl Bayern ze SED vyloučen a na DEFU byl vyvinut tlak s cílem omezit jeho režisérské uplatnění. DEFA stejnou chybu neopakovala a roku 1983 vzniká podle románu Hermanna Kanta DER AUFENTHAL, proti jehož uvedení na Berlinale protestovali poláci. Po společenských změnách v roce 1989, natočil NIKOLAIKIRCHE, líčící události v Lipsku, které vedly k rozšíření protestů a pádu východoněmeckého režimu. Roku 1991 obdržel Zlatý filmový pás za celoživotní dílo. V letech 1996 až 1998 pracoval pro WDR na televizním projektu JAHRESTAGE, podle stejnojmenného románového cyklu Uwe Johnsona. Zde došlo na jeho slova o tom, že do všeho zasahují sponzoři. Po názorové roztržce produkční firma Eikon čtyři týdny před zahájením natáčení rozpustila výrobní štáb s odůvodněním na rozdílný pohled na spolupráci, zatímco WDR hovořila o dobrovolném Bayernově odchodu. ABGEHAUEN z roku 1998 byl jeho poslední film.
Frank Beyer byl v letech 1956 až 1965 ženatý s maskérkou Lydií Albrechtovou. Z tohoto vztahu pochází dcera Elke. Roku 1969 si vzal herečku Renatu Blumovou, s kterou měl syna Alexandra. Třetí sňatek z televizní hlasatelkou Monikou Unferferthovou je z roku 1985. Toto manželství byla taktéž rozvedeno. Nakonec poznal básnířku Karin Kiwusovou, se kterou žil do své smrti 1. října 2006.
ČSFD.cz
