Shirley Clarke, jež používala toto umělecké jméno, se narodila pod vlastním jménem jako Shirley Brimberg. Její otec byl polský přistěhovalec, který zbohatl ve výrobě. Její matka byla dcerou multimilionářského židovského výrobce a vynálezce. Shirley byla nejstarší ze tří dcer, její sestra byla spisovatelka Elaine Dundyová. Její zájem o tanec začal již v raném věku, ale setkal se s nesouhlasem jejího otce.
Clarke navštěvovala školy Stephens College, Johns Hopkins University, Bennington College a University of North Carolina. Jako výsledek tanečních lekcí v každé z těchto škol, když trénovala pod technikou Marthy Graham, v technice Humphrey-Weidman a Hanya Holm způsobu moderního tance, bylo, že i přes otcův nesouhlas vystudovala choreografii. V sedmnácti získala svou první práci jako choreografka. Provdala se za Berta Clarka, aby unikla otcově kontrole, aby mohla dále studovat a rozvíjet tanec pod mistry v New Yorku. Jejich dcera Wendy se narodila v roce 1944 a manželství s Bertem skončilo rozvodem v roce 1963. Svou kariéru začala jako tanečnice v newyorském avantgardním hnutí moderního tance. Byla vášnivou účastnicí tanečních lekcí a vystoupení v Hebrejské asociaci mladých žen.
V roce 1972 byla Clarke signatářkou kampaně paní časopisu „We had had interupts“, která požadovala ukončení „archaických zákonů“ omezujících reprodukční svobodu; účastníci povzbudili ženy, aby se podělily o své příběhy a jednaly.
Později začínala hrát vlastní díla v Dance Theatre a v Carnegie Hall v New Yorku. Byla členkou správní rady Národní taneční asociace. V roce 1953 se vzdala taneční kariéry pro nezávislou filmovou tvorbu a v témže roce začala natáčet krátké dokumenty s taneční tematikou. Později režírovala dokumentární filmy Bridges-Go-Round (1958) a Skyscraper (1960). V roce 1962 natočila první celovečerní film Spojka, cenzurou naháněný film.
Clarke si brzy nato založila vlastní produkční společnost Film-Makers Cooperative a v roce 1964 získala Oscara za dokumentární snímek Robert Frost: A Lover's Quarrel with the World. Režírovala dva filmy, které byly pak vybrány do Národního filmového registru Kongresovou knihovnou jako „kulturně, historicky nebo esteticky“ významné: Cool World (1963) a Portrét Jasona (1967). Kromě režie svých vlastních filmů hrála Clarke nezávislou filmařku v komedii Lions Love (1969) ve stylu cinéma vérité od Agnès Varda.
Pravidelně přednášela a mluvila v divadlech a muzeích. V období mezi lety 1971 a 1974 vedla Clarke řadu turistických seminářů v Teepee na různých místech a institucích, např. pro Muzeum moderního umění (Open Circuits), Antioch College, Baltimore, Wesleyan College, Bucknell University, Film Study Center, Hampshire College a University of Buffalo. Clarke se stala profesorkou na UCLA v roce 1975, vyučovala o filmu a videu až do roku 1983.
Její konečným filmem byl dokument Ornette: Made in America (1985), dokumentární profil jazzové saxofonistky a skladatelky Ornette Colemanové.
Zemřela 23. září 1997 na cévní mozkovou příhodu v Bostonu v Massachusetts po boji s Alzheimerovou chorobou, krátce před svými 78. narozeninami. Její reputace pak chřadla, v období, kdy byla marginalizována, vypisována z historie a zavrhována jako diletantka. O její filmovou tvorbu se však obnovil zájem. První cena Avantgardní filmařky Shirley Clarke byla udělena Barbarě Hammerové v říjnu 2006. Thomas Cohen v knize o její kariéře z roku 2012 popsal její rysy jako „filmy považované za základní díla New American Cinema“.
Od roku 2012 se společnost Milestone Films ujala „Project Shirley“, což byl důkladný osmiletý projekt vydávání obnovených verzí mnoha jejích filmů na DVD a Blu-ray, kterému předcházely omezené divadelní představení. To zahrnovalo Ornette: Made in America, Portrait of Jason, The Connection a The Magic Box: The Films of Shirley Clarke.
Zetwenka
