Eldar Alexandrovič Rjazanov

Jméno Eldara Rjazanova je v ruské kinematografii spojováno především s žánrem filmové komedie, k němuž jej předurčil úspěch jeho prvního samostatného filmu Karnevalová noc (1956). V roce 1966 se na scénáři Rjazanovova filmu Pozor na auto podílel právník, novinář a dramatik Emil Braginskij. Jejich spolupráce trvala více než dvacet let, během nichž vzniklo na deset titulů (poslední byla Zapomenutá melodie pro flétnu, 1988). Žánr komedie v nich kombinoval s melodramatickými a satirickými prvky. V roce 1984 Rjazanov překvapil originální adaptací dramatu Alexandra Ostrovského Bez věna, kterou pojmenoval Krutá romance.

Od 90. let pokračoval v komediálním žánru, který přizpůsobil novým společenským podmínkám. Film Tichyje omuty (Tichá voda, 2000) věnoval Emilu Braginskému, zesnulému v roce 1998. Do historických reálií situoval komedii Ključ ot spalni (Klíč od ložnice, 2003) a na dánského spisovatele se zaměřil ve fantazii Andersen. Žizň bez ljubvi (Andersen. Život bez lásky, 2006). V témž roce natočil Karnevalovou noc 2 aneb Po padesáti letech. O rok později vytvořil epizodní roli pasažéra v letadle v pokračování jednoho ze svých nejúspěšnějších filmů, Ironie osudu (1975), které vzniklo v režii Timura Bekmambetova.

Eldar Rjazanov se ve svých filmech s oblibou objevoval před kamerou. Vedle kinematografie se věnoval i psaní, vydal sbírky básní a vzpomínky. V březnu 2014 společně s dalšími kolegy vystoupil proti ruské vojenské intervenci na Ukrajině.

Seminář ruských filmů