Biografie
Francouzský herec Pierre Renoir má kořeny ve významné umělecké rodině, jeho otec byl slavný malíř Auguste Renoir (1841-1915), matka Aline Charigot-Renoir (1854-1915) bývala švadlenou, později často seděla modelem pro obrazy svého manžela. Pierre Renoir byl nejstarším ze tří bratrů, jeho mladší sourozenci Jean (1894-1979) a Claude (1901-1969) se později též prosadili u filmu. Pierra ovlivnilo vyrůstání v umělecky založené rodině a od dětství jej zajímalo divadlo. Vystudoval herectví na pařížské konzervatoři a v roce 1907 zahájil profesionální dráhu na divadelních jevištích. Z účasti v první světové válce si odnesl vážné zranění levé ruky s doživotními následky.
Renoir původně účinkoval převážně v odlehčeném repertoáru okrajových scén, mezi jeho působiště později patřila například divadla Théatre de l'Odéon nebo Théatre de l'Ambigu. Nedlouho po svém vstupu na jeviště byl přizván i před filmovou kameru a debutoval v němém snímku HRÁZ (La digue, 1911) později slavného režiséra Abela Gance. Renoir však neměl zájem o film a věnoval se především divadlu, do konce němé éry natočil jen další tři filmy. Mezitím ve dvacátých letech navázal pracovní kontakty s významným hercem Louisem Jouvetem a zařadil se mezi jeho blízké spolupracovníky a přátele. Tou dobou bylo Renoirovou domovskou scénou divadle Comédie des Champs-Elysées, kde hrál především v kusech moderních autorů, jako byli Jean Giraudoux nebo Marcel Achard.
Svůj názor na umění filmu změnil Pierre Renoir až s nástupem zvuku, kdy jej k novému návratu před kameru přesvědčil jeho mladší bratr, tehdy již renomovaný režisér Jean Renoir (1894-1979). Pod bratrovým režijním vedením hrál Pierre Renoir postavu komisaře Maigreta v detektivce NOČNÍ KŘIŽOVATKA (La nuit du carrefour, 1932). Tímto filmem se velmi slibně uvedl mezi charakterní herce u filmu a brzy začal být vyhledávaným představitelem pro středně velké až hlavní role v titulech dramatického žánru. Svou mohutnou postavou a strohým hereckým projevem byl Renoir předurčen pro postavy autoritativní a chladné, není tedy divu, že v jeho filmografii mají převahu role důstojníků nebo málo sympatických osobností z historie. Generačně i hereckým typem lze Renoira přirovnat k o něco slavnějším kolegům, jako byl Raimu nebo Harry Baur.
Ve spolupráci s bratrem Jeanem natočil Pierre Renoir ještě filmy PANÍ BOVARYOVÁ (Madame Bovary, 1933), kde hrál manžela titulní hrdinky, později pak historický titul MARSEILLAISA (1937), kde zajímavým způsobem pojal postavu krále Ludvíka XVI. Ze skutečných historických postav stojí pak za zmínku ještě prospěchářský kancléř Pahlen ve filmu PATRIOT (Le patriote, 1938) zasazeném do doby vlády ruského cara Pavla I. Na druhou stranu je nutno přiznat, že pokud Renoir hrál přímo hlavní roli, ne vždy se jednalo o umělecky hodnotný film, což se týká například melodramatu MUŽ BEZ SRDCE (L'homme sans coeur, 1936).
Z několikeré spolupráce s režisérem Marcelem L'Herbierem vyniká umělecky hodnotný a nadčasový film PEVNOST MLČENÍ (La citadelle du silence, 1937). Zajímavý osud měl exotický dramatický příběh MACAO, PEKELNÁ HRA (Macao, l'enfer du jeu, 1939), který byl původně natočen s rakouským hercem Erichem von Stroheimem. Ten ale jako Žid musel emigrovat a jeho postava Wernera von Krall byla ve filmu přeobsazena právě Renoirem. Také v době války byl Renoir hojně obsazovaným hercem, v letech 1939-1945 hrál v bezmála dvaceti filmech, za zmínku stojí například kriminálka POSLEDNÍ TRUMF (Dernier atout, 1942).
Po osvobození se pak divákům velmi zdařilým způsobem připomněl ve slavném filmu DĚTI RÁJE (Les enfants du paradis, 1945), velké role hrál také ve filmových adaptacích literárních předloh, například v dramatu OTEC GORIOT (Le pere Goriot, 1945). Ke skutečným historickým postavám se vrátil zdařilou kreací nesympatického vévody Arnošta Bavorského v dramatu BOŽÍ SOUD (Le jugement du Dieu, 1949). Svou práci pro film uzavřel Pierre Renoir rolí lékárníka ve veselohře KNOCK (1951); na místě je také poznamenat, že komedie tvoří v jeho filmografii jen nepatrnou položku a většina z jeho 65 filmů spadá do žánru dramat, detektivek nebo historických snímků. Pierre Renoir zemřel v březnu 1952 krátce před svými 67. narozeninami v nemocnici následkem pooperačních komplikací.
Pierre Renoir byl třikrát ženatý, poprvé se oženil v roce 1914 s herečkou Verou Sergine (1884-1946) a žil s ní jedenáct let. Rozvedli se v roce 1925 a Renoir se pak podruhé oženil s herečkou Mary-Louise Iribe (1900-1930), s níž založil filmovou produkční společnost Les Artistes réunis. Ani toto manželství však nemělo dlouhého trvání a skončilo rozvodem ještě před Maryinou předčasnou smrtí. Později se Pierre Renoir oženil potřetí a opět s herečkou – byla jí Elisa Ruis (1917-1998). Světu filmu zůstal věrný i Pierrův jediný syn Claude Renoir (1914-1993), který již od třicátých let patřil k velmi zaměstnaným filmovým kameramanům. V rodinné tradici dnes pokračují příslušníci další generace, především Claudova dcera, herečka Sophie Renoir (*1965).