Robert Elliott Burns

Robert Elliott Burns byl veterán z první světové války, který si získal proslulost poté, co utekl z vězení v Georgi a napsal své paměti „I Am Fugitive from a Georgia Chain Gang!“, odhalujících krutost a nespravedlnost systému spoutávání lidí k sobě řetězy.

V roce 1912 opustil svou rodinu a jako dělník se pohyboval po celých Spojených státech. Dva dny poté, co USA vstoupily do první světové války, nastoupil do armády jako zdravotník. Jako zdravotník byl Burns přítomen v mnoha hlavních amerických vojenských taženích a svědkem nekonečných hrůz. Po svém návratu z Evropy trpěl tím, že jeho bratr Vincent utrpěl válečný šok a skončil psychicky vyšinutý. Jeho zhoršující se psychický stav, spojený s neschopností obnovit si předválečnou práci, kterou si vydělával, způsobilo, že se Burns stal tulákem.

Burns nakonec skončil v Atlantě ve státě Georgia v roce 1921. Právě v Atlantě byl Burns účasten na loupeži v obchodě, která účastníkům vynesla 5,81 dolaru. Za tento zločin byl Burns odsouzen na šest až deset let tvrdé práce v Georgském řetězovém gangu.

Burns uniká z vězení a dostává se do Chicaga, kde se  stává redaktorem a vydavatelem časopisu Greater Chicago Magazine. V tomto časopise publikoval články o svém životě jako člena řetězového gangu a brutalitě, kterou byl nucen snášet. Žení se z Emily Del Pino Pacheco, v roce 1926.

O tři roky později požádal o rozvod, aby se oženil s Lillian Salo, která byla o šestnáct let mladší. Jeho žena ho zažalovala o rozvod, mezitím byl zadržen a čekal na vydání zpět do Georgie.

Burns se vrátil do Georgie v červnu 1929, aby dokončil své vězení. Poté, co původně sloužil v Campbell County Camp, kde dostal relativně lehkou práci jako malíř, byl převezen do vězeňského tábora Troupe County a pracoval na silnicích, což bylo mnohem tvrdší. Po několika neúspěšných pokusech o podmínečné propuštění, 4. září 1930 Burns opět unikl a zamířil do New Jersey a začal psát svou autobiografii, která vychází v roce 1932 pod názvem „I Am a Fugitive from a Georgia Chain Gang!“. Ve stejném roce byl natočen film I Am a Fugitive from a Chain Gang.

Burnsovo veřejné vystoupení vedlo k jeho opětovnému zatčení v prosinci 1932. Guvernér New Jersey jej však odmítl vydat, protože byla vydána jeho kniha a film a veřejné mínění bylo proti této myšlence.

V roce 1943 se Burns setkal s nově zvoleným guvernérem státu Georga, Ellisem Arnallem, v New Yorku a požádal o milost. Arnall požádal Burnse, aby se vrátil do Georgie v listopadu 1945, aby čelil rozsudku s podmínečným propuštěním. Správní rada rozhodla šalamounským výrokem, že si svůj trest  již odsloužil. Burns žil jako svobodný muž až do své smrti způsobené rakovinou v roce 1955.

Jeho životní příběh patří mez ty příběhy, kterým se podařilo reformovat nelidské zacházení, protože po vydání knihy a šokujícího filmu, se ozvala část veřejnosti proti takovému zacházení s lidmi a vězení takový způsob byla nucena zrušit.

sator