Caroline Cellier

Francouzská herečka Caroline Cellier zazářila již v mládí na divadle i ve filmu, pověst dobré herečky pak dokázala obhájit i ve zralém věku a dodnes patří k uznávaným osobnostem francouzského kulturního světa. Narodila se v Montpellieru v jižní Francii a od dětství ji přitahovalo divadlo i film. Navštěvovala slavné herecké kurzy René Simona a ve dvaceti letech se začala prosazovat v divadle. V Théâtre Gramont zaujala v představení Vítr ve větvích sasafrasu, které bylo sice především velkým comebackem Michela Simona, ale i Caroline Cellier sklidila úspěch. V témže roce pak obdržela výroční cenu udělovanou mladým divadelníkům Prix Gérard Philipe.

S kamerou se Caroline Cellier setkala poprvé v televizních studiích, kde začala účinkovat v adaptacích divadelních her (ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY – La megere apprivoisée, 1964). Jejím filmovým debutem byla komedie ZÁKAZNÍKOVA HLAVA (La tête du client, 1965). Po několika dalších menších vedlejších rolích ji i ve světě filmu čekala cena pro nadějnou mladou herečku Prix Suzanne Bianchetti (1967). Velkým hereckým úkolem ji pak pověřil Claude Chabrol ve svém filmu BESTIE MUSÍ ZEMŘÍT (Que la bête meure, 1969), do hlavních rolí ji pak angažoval i Edouard Molinaro (NEJSLADŠÍ DOZNÁNÍ – Les aveux les plus doux, 1971; DOTĚRNÝ CHLAP - L′emmerdeur, 1973), točila také s Claude Lelouchem.

V následujících letech se věnovala hlavně divadlu (Zkrocení zlé ženy, Misantrop, Pygmalion), z její pozdější filmografie připomeňme manželský pár s Patrickem Deawere, který spolu hráli v kriminálce TISÍC MILIARD DOLARŮ (Mille milliards dollars, 1981). Odbornou veřejnost pak zaujal její výkon ve filmu ROK MEDÚZ (L′année des Méduses, 1984), který jí vynesl Cézara za vedlejší roli. Vrátila se i ke spolupráci s režiséry Claude Chabrolem (KUŘE NA OCTU – Poulet au vinaigre, 1984) a Claude Lelouchem (MUŽI, ŽENY: NÁVOD K POUŽITÍ – Hommes, femmes, mode d′emploi, 1996).

Před filmovou kamerou stála v devadesátých letech častěji než dříve, ne všechny filmy z té doby jsou ale u nás známé. Zmínku si zaslouží mezinárodně oceněný životopisný snímek o slavném zpěvákovi FARINELLI (Farinelli, il castrato, 1994). V divadle znovu zazářila ve hře Tramvaj do stanice Touha a za vedlejší roli Blanche Dubois byla nominována na prestižní Molierovu cenu. Ve filmu se objevila zatím naposledy v komediální road-movie tří stárnoucích přítelkyň THELMA, LOUISE ET CHANTAL (2010), která je zjevným odkazem na slavný americký thriller.

Životním partnerem Caroline Cellier byl herec Jean Poiret (1926-1992). Žili spolu již od poloviny šedesátých let a v roce 1978 se jim narodil syn Nicolas, vzali se ale až v roce 1989. Před kamerou se spolu setkávali jen výjimečně (byl to například hned první Carolinin film ZÁKAZNÍKOVA HLAVA). Když v roce 1992 natočil Poiret jako režisér film ZEBRA (Le zebre, 1992), nemohla v něm jeho manželka chybět. Pro Caroline Cellier tento film znamenal druhou nominaci na Cézara.

Pavel "argenson" Vlach