Biografie
Italský režisér Raffaello Matarazzo začínal s nenáročnými komediemi éry tzv. bílých telefonů, po válce pak sklízel úspěchy s melodramatickými příběhy, celkem natočil přes čtyřicet filmů. Pocházel z Říma a vyrůstal v neúplné rodině, po střední škole pracoval jako hotelový poslíček, od dětství byl ale přitahován světem pohyblivých obrázků. V roce 1929 nastoupil do novin Il Tevere a začal psát filmové kritiky.
Podobně jako jiní režiséři, kteří začínali s novinařinou, tak i Matarazzo se během krátké doby sblížil s filmovými tvůrci a v roce 1931 nastoupil k filmové společnosti Cines, kde začal pracovat na scénářích. Na postu asistenta režie spolupracoval na Cameriniho filmu FIGARO A JEHO VELKÝ DEN (Figaro e la sua gran giornata, 1931), nedlouho nato se dostal k vlastní samostatné režii.Ve čtyřiadvaceti letech debutoval jako filmový režisér velmi slibným snímkem TRENO POPOLARE (1933), který byl zjevně inspirován prací René Claira a setkal se s příznivým ohlasem u kritiky. Zdařile se pak chopil i parodie na gangsterky (JOE IL ROSSO, 1936).
Velkým úspěchem se stal film TO JSEM BYL JÁ (Sono stato io, 1937), do nějž Matarazzo angažoval slavnou divadelní trojici sourozenců z Neapole, Eduarda, Peppina a Titinu de Filippovy. S Eduardem a Peppinem pak natočil neméně úspěšnou veselohru MARKÝZ RUVOLITO (Il marchese Ruvolito, 1939). Převážně komediálního žánru se se střídavými úspěchy držel i za války.
Novou epochu své filmové kariéry zahájil Matarazzo neočekávaným úspěchem s melodramatickým příběhem s kriminálním pozadím POUTA (Catene, 1949). Tento film v sobě nesl prvky neorealismu, kritika jej ale odmítla jako příliš sentimentální. Sázkou na jistotu bylo ale obsazení ústřední dvojice Amedeo Nazzari - Yvonne Sanson. Film byl natočen jako nízkorozpočtový, zaznamenal ale obrovský úspěch v kinech, kde jej vidělo více než osm miliónů diváků. Dosud skomírající filmová společnost Titanus si mohla připsat na konto zisk ve výši třičtvrtě miliardy lir.
Dvojice Nazzari - Sanson se stala miláčkem nenáročného publika a jejich popularitu Matarazzo zúročil během padesátých let dalšími šesti filmy, z nichž některé opět znamenaly mimořádné komerční trháky (MUKA - Tormento, 1950; DĚTI NIKOHO - I figli di nessuno, 1952). Točil ale pochopitelně i s dalšími herci a s jinou dvojicí Massimo Girotti - Silvana Pampanini zabodoval s filmem VÍR (Vortice, 1953). Ze stejného roku pochází také v Matarazzově tvorbě neobvyklý životopisný titul GIUSEPPE VERDI (1953) nebo dobrodružný snímek LOĎ PROKLETÝCH ŽEN (La nave delle donne maledette, 1953).
S Nazzarim a Sansonovou točil naposledy koncem padesátých let (MELANCHOLICKÝ PODZIM - Malinconico autunno, 1958), zmínku si zaslouží i film TŘEŠNIČKA (Cerasella, 1959), který sice nevybočoval z dobového průměru, je ale zajímavý díky Terence Hillovi v jeho začátcích, za kamerou stál Václav Vích, který tehdy působil v Itálii. Poté se Matarazzo vrátil ke komediálnímu žánru, z něhož připomeňme alespoň film ON CIZOLOŽNÍK, ONA CIZOLOŽNICE (Adultero lui, adultera lei, 1963).
Raffaello Matarazzo zemřel v Římě 17. května 1966 ve věku 56 let. Jeho osobnost se ale nadále těšila značnému zájmu filmových odborníků. Ještě deset let po jeho smrti se v Savoně konala konference, která si stanovila za úkol podat nový pohled na Matarazzovu osobnost. Dlouholetá diskuze, zda byl umělcem s vyššími ambicemi nebo rutinérem sázejícím na komerční jistotu, dostala dokonce název Případ Matarazzo.
Režisér
Filmy | |
---|---|
1964 |
Amore mio |
1963 |
Adultero lui, adultera lei |
I terribili 7 |
|
1960 |
Treno di Natale |
1959 |
Cerasella |
1958 |
Malinconico autunno |
1957 |
Ultima violenza, L' |
1956 |
Intrusa, L' |
La risaia |
|
1955 |
L'angelo bianco |
1954 |
Guai ai vinti |
La schiava del peccato |
|
Vortice |
|
1953 |
Giuseppe Verdi |
La nave delle donne maledette |
|
Torna! |
|
1952 |
Il tenente Giorgio |
Zátěž nevinnosti |
|
1951 |
I figli di nessuno |
1950 |
Paolo e Francesca |
Tormento |
|
1949 |
Catene |
1947 |
La fumeria d'oppio |
1944 |
Empezó en boda |
1943 |
Dora la espía |
Il birichino di papà |
|
1942 |
Giorno di nozze |
1941 |
Avventuriera del piano di sopra, L' |
Notte di fortuna |
|
1939 |
Albergo degli assenti, L' |
Giù il sipario |
|
Il marchese di Ruvolito |
|
Trappola d'amore |
|
1937 |
To jsem byl já |
È tornato carnevale |
|
1936 |
Joe il rosso |
1935 |
Il serpente a sonagli |
L'anonima Roylott |
|
1934 |
Kiki |
1933 |
Treno popolare |
Scenárista
Filmy | |
---|---|
1963 |
I terribili 7 |