Léon Poirier

Režisér Léon Poirier je dnes již spíše zapomenutý, ale ve dvacátých a třicátých letech 20. století v němé i zvukové éře obohatil francouzskou kinematografii několika zajímavými tituly z exotického prostředí Afriky. Narodil se v Paříži a pocházel z rodiny s bohatou uměleckou tradicí, z jeho příbuzných jmenujme alespoň jeho tetu Berthe Morisot (1841-1895), malířku a významnou představitelku impresionismu. Léon Poirier byl po předčasné smrti matky spolu s bratrem Charlesem vychováván u babičky a již v dětství jevil umělecké ambice.

Studoval práva, ale ze zamýšlené právnické kariéry brzy sešlo a stal se tajemníkem divadla Théâtre du Gymnase, v roce 1911 vybudoval vlastní divadelní scénu Comédie des Champs Elysées. Nedlouho nato se ale dostal do finančního úpadku a byl osloven Léonem Gaumontem, zakladatelem slavné filmové společnosti Gaumont, jestli by nechtěl točit filmy. Poirier sice dosud s filmem žádné zkušenosti neměl, ale přijal to jako zajímavou výzvu. Debutoval snímkem CADETTE (1913), poté natočil několik krátkých filmů. Vážné zranění výfukovými plyny z automobilu mu poškodilo plíce, přesto se jako dobrovolník přihlásil za první světové války do armády a dosáhl hodnosti poručíka dělostřelectva. V roce 1919 byl demobilizován a vrátil se k filmování, ve 20. letech se soustředil na adaptace literárních a divadelních předloh. Častěji spolupracoval například s hvězdou němé éry Suzanne Bianchetti (JOCELYN, 1922; PŘÍPAD KURÝRA Z LYONU - L'affaire du courrier du Lyon, 1923).

Koncem dvacátých let se Léon Poirier vyprostil za závazků společnosti Gaumont a své další filmy realizoval ve vlastní produkci. Na sklonku němé éry vytvořil jeden ze svých nejvýznamnějších filmů, válečný snímek VERDUN, VISIONS D'HISTOIRE (1928) vracející se ke krvavé bitvě první světové války. Mezitím s podporou významného průmyslníka André Citroëna podnikl cestu po Africe, která měla být spíše reklamou na Citroënovy kvalitní automobily, Poirier ale z cesty natočil zajímavý etnografický dokument, do Afriky se pak ještě několikrát vrátil.

Africké tématice zachoval Poirier věrnost hned ve svém prvním zvukovém filmu KAIN (Cain, aventures des mers exotiques, 1930), který byl variací na robinsonovské téma odehrávající se na Madagaskaru (film byl tehdy uveden i v československých kinech). Životnímu příběhu francouzského misionáře Charlese de Foucaulda věnoval film VOLÁNÍ TICHA (L'appel du silence, 1936), opět natáčený v Africe. Skutečný životní příběh, tentokrát francouzské špiónky, a téma první světové války spojil ve svém následujícím filmu SESTRY VE ZBRANI (Soeurs d'armes, 1937).

Dalším mezníkem v Poirierově tvorbě byl film BRAZZA ANEB EPOPEJ Z KONGA (Brazza ou l'epopée du Congo, 1940), který zpracoval příběh italského cestovatele ve francouzských službách Pierra Brazza (v titulní roli Robert Darène). Film měl za úkol v předvečer války demonstrovat vznik francouzské koloniální říše nenásilnou cestou a vznikl s podporou francouzské vlády. Zcela odlišný byl jediný Poirierův film vzniklý za války, nenáročné melodrama JEANNOU (1943). Až několik let po válce se vrátil ke staršímu námětu o Charlesu de Foucaldovi a opět s Robertem Darène v hlavní roli natočil film NEZNÁMÁ CESTA (La route inconnue, 1949), opět v afrických exteriérech.

Po svém posledním filmu se Léon Poirier stáhnul do ústraní a žil ve vesnici Urval v jižní Francii, kde několik let zastával post starosty, později vydal svou autobiografii À la recherche d'autre chose. Byl dvakrát ženatý a dvakrát ovdověl, zemřel v Urvalu 27. června 1968 ve věku 83 let.

Pavel "argenson" Vlach