Damir Vjatič-Berežnych

Režisér a scenárista Damir Alexejevič Vjatič-Berežnych věnoval většinu své tvorby památce Velké vlastenecké války. Sám, když dosáhl dospělosti, se bojů největšího světového konfliktu účastnil od května 1944 v řadách protitankového dělostřelectva. Ještě téhož roku obdržel svoji první válečnou medaili „Za odvahu“.

Fakultu režie na VGIK absolvoval v r. 1951 a poté nastoupil do Mosnaučfilmu. Od roku 1955 pak už pracuje pro studia Mosfilm nejdříve jako druhý režisér (Ilja Muromec, Normandie-Niemen, aj.) a od roku 1964 jako hlavní režisér (v letech 1961–1963 působil i jako konzultant mongolské kinematografie). První jeho samostatnou prací byla Ja – „Berjoza“ o mladé rozvědčici pracující v týlu Němců. Berjozu, stejně jako ještě několik dalších filmů, točil podle předlohy svého oblíbeného autora Borise Polevého. Jeho další film Po tonkomu l'du měl největší divácký úspěch, zhlédlo jej více než 40 milionů diváků.

Tomuto úspěchu se přiblížil i Doktor Věra (25,6 milionu diváků) či Zoloto (21,6 milionu diváků), k oběma napsal také scénář. Jediný film (kromě krátkometrážních Fitilů), který se vymyká Vjatič-Berežnychově tvorbě, byl Stažjor o mladém muži, který si po návratu z armády našel zaměstnání jako fotograf. Po něm se opět vrátil k tématu války, například se Sborem generála Šubnikova či jeho posledním – odrazilo se to i v názvu filmu – Poslednim šagem. Zemřel v nedožitých sedmdesáti letech v Moskvě.

chamonix