František Kožík

František Kožík se narodil 19. května 1909 v Uherském Brodě do rodiny soudce. Od 1913 žil s rodinou v Kroměříži a navštěvoval cvičnou školu při učitelském ústavu (1915 – 1919), uherskohradišťské reálné gymnázium (1919 – 1925) a odmaturoval na gymnáziu v Brně (1925 – 1927). V letech 1927 – 1931 vystudoval práva, 1931 – 1933 filozofii na Masarykově univerzitě a získal titul JUDr.

Zároveň absolvoval obor dramaturgie a režie na brněnské Státní konzervatoři (1928 – 1931). Byl soudcovským čekatelem (1931 – 1933), tajemníkem Radiojournalu v Brně (1933 – 1935), po vojenské prezenční službě byl opět v Československém rozhlase v Brně (1937 – 1940) a v Praze (1941 – 1951) jako dramaturg.

Dále se stal spisovatelem z povolání(1951–1954),uměleckým vedoucím Estrádního jednatelství(1954 až1955),dramaturgem Filmového studia Barrandov (1956–1974),kde setrval až do odchodu na penzi. Dále byl členem Literárního uměleckého kruhu Aktivisté (1936 – 1942), přednášel na Loutkářské fakultě DAMU(1961 – 1963).

Používal pseudonymů Jiří Žalman, Adam Adam, Jiří Robert, Karel Pokorný,Pavel Pokorný ad. Pro český film pracoval již od roku 1934 (v začátcích pod jménem Jiří Žalman). Psal libreta a texty k písním (ROZPUSTILÁ NOC, KŘÍŽ U POTOKA, PALIČOVA DCERA, SLOVO DĚLÁ ŽENU aj.), původní náměty (NA RŮŽÍCH USTLÁNO, PÍSNIČKA ZA GROŠ, NA STŘÍBRNÉM ZRCADLE).

Dále byl spoluautorem scénářů (př. KŘÍŽ U POTOKA, LUCERNA, PALIČOVA DCERA, PÍSNIČKA ZA GROŠ, NA STŘÍBRNÉM ZRCADLE, SYNOVÉ HOR, TEREZA, POSLEDNÍ ETAPA, ZPÍVALI JSME ARIZONU) a dramaturgem (VŠUDE ŽIJÍ LIDÉ, JARNÍ POVĚTŘÍ, NEDĚLE VE VŠEDNÍ DEN, JÁ, SPRAVEDLNOST, JAK SE ZBAVIT HELENKY i HRA BEZ PRAVIDEL).

Některé filmy byly natočeny podle jeho předloh (SYNOVÉ HOR, PALETA LÁSKY, TV inscenace POSLEDNÍ KONCERT a seriál NEJVĚTŠÍ Z PIEROTŮ). Jako autor a textař pracoval i na krátkých, dokumentárních a na střihových filmech (EMIL ZÁTOPEK, JEDEN ZE ŠTAFETY, ODKAZ DUKLY, VLASTA FABIANOVÁ apod.).

Spisovatelské činnosti se věnoval již od roku 1926. Přispíval do periodik „Studentský časopis“, „Ruch“, „Divadelní list“, „Moravské noviny“, „Lidové noviny“, „České slovo“, „Národní osvobození“, „Aktivisté“, „Právo lidu“, „Družstevní noviny“, „Divadlo“, „Nový život“, „Lidová demokracie“, „Literární noviny“, „Zlatý máj“, „Plamen“, „Rovnost“, „Pionýrské noviny“, „Ohníček“, „Brněnský večerník“ atd. Přispíval taktéž do sborníků.

Ač zpočátku psal básně a lyrické prózy, potom se zaměřil a proslavil se jako autor historických a životopisných románů o světových i českých historických postavách (J. K. Tyl, Eduard Vojan, Jean Gaspard Debureau, Karel IV., J. A. Komenský, Miroslav Tyrš, Josef Mánes, Leoš Janáček ad.), tvůrce operních a operetních libret („Pohádka máje“, „Mé štěstí má zlaté vlasy“, „Jedenáctý v řadě“ a další).

Ovšem nejvýrazněji a nejplodněji psal František Kožík povídky, romány a novely („Největší z Pierotů“ 1939, „Básník neumírá“, 1940, „Vlajka vítězů“ 1941, „Prstýnek z vlasů“ 1941, „Blázny živý bůh“ 1943, „Lásky odcházejí“ 1943, „Bratr a sestra“ 1944, „Synové hor“ 1954, „Josef Mánes“ 1955, „Rytíř smutné postavy“1958, „Světlov temnotách“1958, „Po zarostlém chodníčku“1967, „Pouta věrnosti“1971, „Než se zvedla opona“ 1974,„Miláček národa“ 1975,„Na křídle větrného mlýna“ 1977,„Neklidné babí léto“ 1979, „Comenius“ 1981, „Kronika života a vlády Karla IV.“ 1981, „Fanfáry pro krále“ 1983, „Píseň nejdražší“ 1986, „Věnec vavřínový“ 1987 atp.) a četné divadelní hry (př. „Don Quijote přichází…“ 1941, „Meluzína“ 1942, „Komediant“ 1944, „Deburau“ 1957, „Cesty žen“ 1959 či „Praha má kamenné srdce“ 1994).

Psal hojně i rozhlasové („Návrat“, „Únos“, „Démon“, „Marcela“, „Odjezd“, „Král Paříže“, „Zrození opery“, „První parta“, „Boj se smrtí“, „Stříbrný vítr“, „Mikoláš Aleš“, „Mánesův orloj“, „Posel míru“ nebo „Poslyšte rozsudek“) a televizní (JÁ ZŮSTANU VĚRNÝ, HAD Z RÁJE, DRAHÝ BEDŘICHU) hry.

Zpracoval druhé paměti Lída Baarové „Života sladké hořkosti“ (1991, 1998, 2005). Stal se Zasloužilým umělcem (1976). Jeho ženou byla od roku 1938 herečka Zdena Švabíková – Kožíková (1912 – 1994), druhou ženou Olga Horáková – Kožíková, dcerou teatroložka, překladatelka a dramaturgyně Alena Kožíková (*1941). JUDr. František Kožík zemřel 5. dubna 1997 v Praze, krátce před osmaosmdesátými narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour