Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Dobrodružný

O mně

 

"Nejen filmem živ je člověk,ale i filmem živ je člověk."

                                                                                   Já

 


Úvodník


Filmový odborník z jiné planety


Nejen Edward Bloom má svůj svůj příběh - my všichni máme své příběhy. Než vám budu vyprávět ten svůj, je třeba vědět 3 důležité věci:


1) - Fotka tady kousek nahoře je víceméně zhruba 6 let stará, i přesto ale můžete poznat, že jsem  pravděpodobně ten nejhezčí a nejpřitažlivější člověk na této planetě. 

2) - Nikde není psáno, že týden má pouze 7 dní. Je pouze na vás, jak si to uděláte. Já mám například ještě Másek a Pokotku.

3) - Zděnek Troška není úplně tak špatnej chlap - když zrovna spí.


Pokud jste tedy toto přečetli a vzali jste to na vědomí, znáte prakticky 80% pravdy o tomto světě, můžete si dát panáka na počest mé velikosti a pokračovat ve čtení. V horším případě to tu můžete zabalit a jít si pustit třeba nějaký váš oblíbený film nebo se věnovat jiné činnosti, která je v porovnání s mou profilovou stránkou určitě naprosto nicotná.

 


 


Jak to všechno začalo


K překvapení všech to vše začalo právě mým narozením. Doktor říkal, že jsem byl prý tak ošklivý, že se mě někteří zaměstnanci nemocnice  pokusili několikrát udusit polštářem. V té době jsem za sebou bohužel neměl ani jeden akční film, kterým by jsem se inspiroval ,ale i tak jsem to přežil. Samozřejmě to na mě zanechalo následky. Z nějakého důvodu jsem se začal mstít všem okolo hned, jak jsem se naučil chodit. Žádný baby-kámoše jsem proto neměl, a tak jsem musel sáhnout jinam. V mém dětství se mým velikým  a jediným přítelem stala televize. A tady to teprve začalo. V té době jsem ještě nevěděl, že o mnoho let později budu děkovati všem bohům za to, že jsem nepodstoupil lobotomii mozku pod záštitou zkušených vykonavatelů, kterými byli Teletubies, Pokémoni a jim podobní.

 


 


Hořkosladké dětství


Když jsem se pomalu otrkal, poznal jsem nové kamarády - spouuuustu nových kamarádů. Jeden se jmenoval videorekordér a ti ostatní byli ze stejné rodiny - VHS. Jednohlasný dabing v té době překypoval emocemi a kulomety po mě z televize střílely tak, že jsem se ani doma necejtil bezpečně. Zkrátka období neutuchající zábavy, kterým mě především provázeli níže vystavené kousky:


Boj s trolemKult!Kocour na cestáchLoutka proti temnotěDinosauři!!!



Moc dobře si pamatuji, jak mě James Earl Jones hlasem Vládce noci děsil ze spaní, a že jsem hltal každou kocourovu výpravu proti nesympatickému čuníkovi, i když jsem věděl z prvního zhlídnutí, že to dobře dopadne ;) Největší klenot, který přetrval dodnes je ale určitě Jack (dojde na něj řada). Hltal jsem jakoukoliv VHS, která se ke mě dostala, a už tady se dostavila má záliba k zemi Japonské ( i když jsem o tom ještě zatím nevěděl). 

 


 


Kluk z Filmu


Čas zase trochu postoupil a nastala dost plodná doba. Když se to tak vezme, prostata zatím ještě nezlobí a pleny zatím a  už zároveň, taky nenosím. Jsem teda ještě poměrně mlád. Přesto si troufám tvrdit, že jsem z posledního ročníku herní doby. (to prosím pochází od člověka, který zatím nezaložil ani rodinu, tak asi víte jakou váhu tomu přikládat :) ) Celý týden jste si šetřili nějaký ty drobáky, abyste je pak mohli v pátek odpoledne hodit do automatu a rozdat si to s kamarádem ve Streetfighteru. Po několika minutové seanci jste se rozeběhli do nejbližší půjčovny  a půjčili jste si nějakej film s panem Van Dammem. V tu dobu pro nás byl alkohol ještě vzácný, sexu jsme se smáli a jediná droga byl Jean-Claudův kop z otočky, který se stal na nějakou dobu symbolem našich vlhkých snů. Pokud budeme pokračovat v duchu mého špatného scénáře, podle kterého beží má profilová stránka, jistě víte, co bude následovat. Vidím, že pár nadšenců, co se schovávají támhle v rohu, doufají v nečekaný twist, šokující závěr, který to všechno vrátí ve svůj prospěch, možná čekají i na nějaký free-cookies a kdo ví co ještě. Bohužel se tak nestane. Já to tady prostě ukončím, napíšu 3 slova naprosto mimo mísu a přejdu na tu důležitější část - současnost.

Kapusta, ponožka, šroubovák!



 


Buga buga buga!


"Všichni jsme v prdeli!"

Já + 90% populace


Čas dospěl k tomu, abych vás postrašil svou filmovou osobností. Začínat ty žvásty o normálním člověku by byla neuvěřitelná hloupost, aneb jaká je dneska vlastně hranice mezi normálností a nenormálností? Naprosto nijaká, osobně bych podobná slova vymazal. Normálního je všechno a zároveň nic, a to samé platí i obráceně. Zkráceně řečeno - pro každého něco jiného! (Nechápající výrazy si ještě šetřete - budete je potřebovat)


V podstatě dokáži ocenit jakýkoliv žánr, pokud je film opravdu dobře natočen a nechybí mu jistá "jiskra." (nic klišoidnějšího jsem snad už napsat nemohl) Přesto si myslím, že jsem tak trochu rozpůlen, co se týče té žánrové orientace. Na jednu stranu jsem děsnej snílek, cíťa a v první řadě zatvrzelej romantik. Rád vyhledávám filmy, kde se smutní, jde o nějakou velikou lásku, nebo se prožívá lidské drama. Zase kvalitních filmů z podobných žánrů není tolik. Moc rád si u filmu i pobrečím, což se zatím povedlo opravdu málo, ale stálo to za to. Nesmírně jsem si to "užil" a pár nocí i taky třeba nespal. :) Pamatuji na první sledování Dokonalýho Světa, kdy jsem Kevinovi fandil do poslední chvíle a v závěrečných minutách stál před televizí, brečel tak, že obývákem brzy mohlo projet národní kajakářské družstvo, a křičel na Clinta Eastwooda cosi o nespravedlnosti. Po závěrečných titulkách jsem se jako zbité, uražené a ubrečené dítě vydal do peřin, kde jsem ještě dlouho poté přemýšlel o svém životě a jak s ním vůbec do příštích let naložím. Všeho sice s mírou ale pokud jsou podobné věci opravdu perfektně natočené, pak jsem všemi deseti pro otevřené konce, nebo špatné konce. Dobré konce plné patosu tu nemají místo. (ale zase bych se opakoval, kdybych napsal, že dobře natočené dobré konce mají taky něco do sebe - ach bóže, Jirko, kdo má tohle po tobě zase číst) Hlavně se musí hodně umírat, řešit nějaká neštastná láska a podobně. Pak sežeru všechno a budu si jako malý čuník vesele chrochtat blahem nad prvotřídním filmovým žážitkem.


Na druhou stranu jsem vyznavač různých Splatterů, Slasherů, geniálních mindfuck filmů, kde nevíte, co má hlavu a co patu (občas si vystačíte i s jinými částmi lidského těla) Zkrátka Gore filmů, nebo parodií všeho druhu. Občas trochu inteligentnějších ale povětšinu času čím ujetější, úchylnější, "punkovější", tím zatraceně lepší!!! Občas se cítím už trochu poznamenán. Doufám, že mi věříte, že Transforměři jsou vyjímka ale kdybyste viděli, jak opovržlivě se na mě ti lidé dívali? Brrr. Nejlepší moment třetího dílu byl totiž ten, když zabili Ironhida. (jak jinak než podlou zradou. Myslíte si, že by šel Želežňák jinak tak lehce dolů? Pch!) To jsem vybuchl v nekontrolovatelný psycho smích a jestli Poeův Havran křičel "Nevermore nevermore nevermore...", já v tu chvíli v duchu doslova hůlákal "More more more..." (Nejspíš to člověka poznamená, když se přes vešekrý boj vnitřní vůle nechá ukecat do kina - podruhé!)


Takový jsem tedy divák - náladový. Náročný neúměrně své nenáročné osobnosti. Občas se směju tam, kde ostatní hledí do země, brečím tam, kde ostatní kroutí hlavami a nebo kričím "Vau, super film, ale vůbec jsem ho nepochopil," to už se většinou dívám sám...


Co se týče hodnocení, snažím se jak nejlépe to jde. Občas to jde ale neuvěřitelně blbě. Shlédnutí filmu, stejně jako jiné životní situace, ovlivňuje momentální rozpoložení, ve kterém se nacházíte. FIlm vám může připadat děsně geniální ale při druhém shlédnutí už za jiných podmínek se ptáte sami sebe: "Byl jsem tehdá vůbec při smyslech? Vždyť je to nebetyčná sračka!!!" Jako každý, mám i já na své hodnocení vlastní metr. Razím do života tu filozofii, že všechno, co vás nějakým způsobem zaujme, nebo tomu chcete dát větší váhu, má své místo mít daleko před ostatními. Pokud je teda špičkový film, který vás nadchnul, ale žádné hlubší pouto k němu nechováte a zároveň je film, který dokážete poctít osobním titulem "srdcovka," jak to odlišíte? Jednoduše, hvězdičkami přece.... :P (hmn...áha) Proto se já osobně snažím 5 hvězdiček dát jen filmům, které nějakým způsobem vyčnívají, mám je rád a zaslouží si být ohodnoceny jinak, než ty "obyčejné." (Ještě, že mě žádný slovník nevyslyšel). Občas je to teda k těm čtyřhěvzdičkovým věcem poněkud kruté, ale kdyby jsme zase rozdávali plné hodnocení na počkání, ztratilo by po chvíli svou váhu a těžko by se rozlišovalo mezi těmi, které pro mě osobně opravdu něco znamenají. (Myslím tím samozřejmě filmy, ale budiž)


 


 

 

5 obdélníků ............... Srdcové záležitosti a nikdy jinak!

4 kosočtverce ................. Výborné filmy, na které se rád podívám znovu a znovu. To ale vše!

3 koule ................... Průměr průměrovatej z nejprůměrnějších průměrů.

2 buráci ..................... No, tak skřípu trošku zubama. Uznávám, že se herci snažili ale není to trošku málo? Ale tak teda, tu máte!

Nechte ten kurzor taky trochu odpočinout ....................... Hahaha, to jsem se pobavil. Ne, vůbec! Děs běs na čertově zídce, vidět tě nechci nikdy více!

odpad! .............. Jestli do nás zítra nenarazí nějakej asteroid, tak už nevím. Končím! Jdu si pustit raději nějaké porno!


 


Poslední doba volá 

 

Nejlepší zážitek:



Tak trochu zážitek z jiné planety:


Pozor na létající hlavy. Koušou přímo do zadku!


Nejhorší zážitek:





Rozpracování do neurčita, tak jako to umím se vším!!!


Rozpracováno:

Profil - 50%

O. fil - 0%

O. ser - 0%

O. herci - 40%

O. herečky - 50%

O. rež - 40%

O. sklad - 100%

Ovládací panel
3 body

Reklama

Reklama